Prezident USA Donald Trump prohlásil, že americký obchodní deficit ve výši 500 miliard dolarů ve vztahu k Číně znamená, že v USA jsou 500 miliard dolarů „v minusu“. Patrně si myslí, že obchodní přebytky a schodky odpovídají výkazům zisků a ztrát jednotlivých zemí. Víc by se mýlit nemohl.
Dejme tomu, že developer, který staví bytový dům v New Yorku, nakoupí z Číny stavební materiál v hodnotě 50 milionů dolarů a dalších 50 milionů utratí za místní služby. Pokud poté developer prodá budovu americkým kupcům za 110 milionů dolarů, jeho zisk dosáhne 10 milionů.
Když se výdaj nepovažuje za ztrátu
Zdá se jasné, že takový podnikatelský záměr slušně vydělal a dává ekonomický smysl. Výdaj 50 milionů dolarů za dovoz z Číny se rozhodně nebude považovat za „ztrátu“. Přesně to ale plyne z Trumpovy logiky. Ještě horší je, že Trump by „k narovnání stavu“ požadoval, aby Čína nakoupila americké výrobky za 50 milionů dolarů – nebo aby čelila clům, která budoucím americkým developerům zdraží nákup stavebních materiálů z Číny.
Kdyby nová cla byla ve výši třeba 25 % „ztráty“ čili 12,5 milionu, celkové náklady projektu by vyskočily na 112,5 milionu dolarů. Prodej ve výši 110 milionů by pak znamenal ztrátu 2,5 milionu, namísto 10 milionů zisku. Bystrý developer by si to uvědomil předem a možná by projekt úplně škrtl (pokud by nenašel místní dodavatele, kteří by mu dali výhodnější nabídku). To by poškodilo celou ekonomiku, zejména kdyby cla zasáhla velké množství investic, jako v případě Trumpových cel na ocel a hliník.
Pro každého, kdo sdílí Trumpovu mylnou logiku, lze tuto argumentaci dále vyjasnit. Částka 50 milionů dolarů, již developer utratil v Číně, byla směněna za zboží v hodnotě 50 milionů dolarů. To představuje poctivou a vyrovnanou transakci. Požadavek, aby Čína nakoupila americké zboží v hodnotě 50 milionů dolarů, by nic nezměnil; byla by to jednoduše další poctivá a vyrovnaná transakce.
Řečeno jazykem schodků a přebytků, o nějž Trump tolik klopýtá, by USA po developerově transakci mohly mít „měnový deficit“ 50 milionů dolarů, ale zároveň by měly „přebytek zboží“ v hodnotě 50 milionů dolarů. Celé je to ještě příjemnější díky tomu, že americký dolar je hlavní globální rezervní měnou, takže developer mohl za čínský materiál zaplatit přímo v dolarech.
Kdyby dolar nebyl hlavní globální rezervní měnou, vláda USA by měla větší důvod k obavám z měnového deficitu vyvolaného obchodem, protože developer by byl nucen nakoupit jinou měnu, například japonský jen, v hodnotě 50 milionů dolarů, aby transakci dokončil. To by mohlo vyvolat obavy, že se vyčerpají americké zásoby jenu a že další jejich nákup devalvuje americký dolar. V takovém případě by vláda USA mohla povzbudit zahraniční nákupy amerického zboží, aby „vyvážila“ měnový deficit.
V takové situaci ale Trump není. Číňané skončí s 50 miliony dolarů na účtu, v podobě amerických dolarů, které pak mohou použít k nákupu dluhopisů vlády USA, tedy financovat americký rozpočtový schodek (což už dlouho dělají). Mohou také tyto dolary použít k nákupu amerických akcií, čímž pomohou americkým podnikům a celkově ekonomice, nebo k nákupu produktů ze třetích zemí, čímž posílí globální obchod.
V otevřené ekonomice mohou firmy nakupovat a prodávat produkty na libovolných trzích, na něž mají přístup. Číňané v našem příkladu nepřiměli developera nakoupit jejich stavební materiál nátlakem ani podvodem. Přičinlivý zákazník se rozhodl uzavřít obchod s přičinlivým prodejcem na základě jednoduché ekonomické kalkulace. Developer se s největší pravděpodobností rozhodl nenakupovat materiál od amerických dodavatelů, protože ceny by byly vyšší, což by mělo za následek nižší zisk, nebo dokonce ztrátu. Jestliže vláda firmu přinutí, třeba pomocí cel, dělat, co je zřetelně ekonomicky horší než optimální volba, utrpí zbytek ekonomiky.
Je potřeba to lépe pochopit
Jestliže tedy USA hospodaří s ročním obchodním schodkem 800 miliard dolarů, je to prostě tím, že se americké firmy a spotřebitelé rozhodli nakoupit odjinud zboží v hodnotě o 800 miliard dolarů vyšší, než za kolik svět nakoupil od USA, s ohledem na výhody, jako jsou nižší ceny oproti v tuzemsku vyráběným ekvivalentům. U firem to znamená větší ziskovou marži, u spotřebitelů víc peněz na jiné zboží a služby. Tak jako tak je to pro ekonomiku USA přínosem.
Přínosné je to i pro světové hospodářství, protože oněch 800 miliard dolarů přebytečné americké měny může svět produktivně využít k nákupu finančních či reálných aktiv. USA to neuškodí – což je jedinečná výhoda země, která tiskne rezervní měnu – a posílí to globální hospodářskou dynamiku a růst.
Z hlediska politik by USA měly dbát pouze na to, aby bylo zajištěno, že se v důsledku nadměrné nabídky americké měny do země nevplíží inflace. To ale není věcí Trumpovy administrativy, nýbrž Federálního rezervního systému USA, který má v této oblasti dobré renomé: navzdory 14 bilionům dolarů úhrnného měnového schodku z obchodu od roku 1990 se Fedu daří držet nízkou inflaci.
Co se týče Trumpa či přinejmenším jeho poradců, dnes už bije do očí, že potřebují lépe pochopit, jak vlastně světový obchod funguje. Pokud mu neporozumí, neuvážené zásahy jeho administrativy budou pravděpodobně pokračovat, nebo se dokonce vystupňují a způsobí vážné škody americké a světové ekonomice.
Asad Jamal je zakladatel a předseda představenstva ePlanet Capital.
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org