Oznámení Trumpovy administrativy, že Spojené státy uvalí na Čínu sankce kvůli krádežím duševního vlastnictví, představuje zatím poslední výstřel v prohlubujícím se obchodním sporu mezi oběma zeměmi. A také navazuje na Trumpův slib z 8. března, že se zasadí o vyšší cla na čínskou ocel a hliník. Tento krok by podle některých prognóz mohl mít pro globální obchod strašlivé důsledky.
Jakkoliv tyto postihy vyvolávají zděšené titulky a znepokojují investory, je to ale americkým Kongresem nedávno schválený návrh daňového zákona, který obchodní napětí mezi USA a Čínou může vyhrotit ještě výrazněji. Pokud se plně nedocení důsledky takového kroku, pak by se bilaterální vztahy mohly ještě mnohem zhoršit.
Nový daňový zákon jako neviděný kámen úrazu
Nová daňová legislativa prohloubí během příštích deseti let americký schodek o 1-2 biliony dolarů, přičemž tento výpadek národních úspor nebude vykompenzován ani zvýšením úspor, ani snížením investic v soukromém sektoru.
Klíčové je, co to znamená pro obchod, a zejména pro obchod mezi USA a Čínou. Jelikož deficit amerického běžného účtu je součtem investic sníženým o úspory soukromého sektoru a vlády, pravděpodobně dojde k jeho růstu. V tomto případě o plné 2 biliony dolarů během příštích deseti let. V souladu s tím se prohloubí americký obchodní schodek a roční bilaterální schodek s Čínou by tak mohl vzrůst o 50-100 miliard dolarů.
Jakmile k tomu dojde, američtí politici to budou muset na někoho svést a pravděpodobným obětním beránkem se stane Čína. V takovém případě se z nové americké daňové legislativy (kterou Trump oslavuje jako vítězství amerického lidu) vyklube ještě intenzivnější obchodní napětí. A přestože spojitost mezi daňovým zákonem a prohloubením obchodního deficitu USA není dobře pochopena, její důsledky budou citelné ještě řadu příštích let.
Porušování práv duševního vlastnictví
Trumpovo volání po silnější ochraně práv duševního vlastnictví v Číně je jistě oprávněné vzhledem k mnoha případům porušení patentů a obchodní značky. V několika sektorech, mimo jiné i v energetice a telekomunikacích, podmiňuje Čína přístup zahraničních firem na své trhy tím, že se tyto firmy podělí o patentované technologie s čínskými partnery. Čínští představitelé by se však dali přesvědčit, aby ochranu duševního vlastnictví posílili, například prostřednictvím bilaterálních jednání či vedením sporu u Světové obchodní organizace.
Jedním z důvodů k optimismu je měnící se situace v oblasti inovací. Zjednodušeně řečeno by z přísnějšího režimu práv duševního vlastnictví měly prospěch i čínské firmy. V minulosti to bylo tak, že zahraniční firmy poskytovaly inovace a čínské společnosti napodobovaly zahraniční design. Ochrana duševního vlastnictví tak probíhala převážně jedním směrem; těžily z ní pouze zahraniční firmy.
Situace se mění
Dnes už to neplatí. Také řada čínských firem inovuje a získává patenty nejen v Číně, ale i v USA. Čínské společnosti jako Tencent, DJI nebo Huawei jsou stejně inovativní jako kterákoliv americká korporace a ředitelé čínských firem naléhají na silnější domácí ochranu duševního vlastnictví. V situaci, kdy slábne potřeba nutit nadnárodní firmy k převodům technologií na domácí podniky a kdy by z ochrany duševního vlastnictví měly prospěch i čínské firmy, mohou USA a Čína snáze nalézt společnou řeč.
Tím není řečeno, že by jednání byla jednoduchá. Číňané například vnímají svou politiku v oblasti technologií jako nutnou reakci na rostoucí cenu domácí práce a jako pojistku proti americkým restrikcím na vývoz špičkových technologií do Číny. Vzhledem ke stoupající mzdové úrovni je dnes cena práce v Číně vyšší než v Indii, Bangladéši a Vietnamu. V důsledku toho se stal posun k technicky náročnější produkci nezbytností. A nemohou-li čínské firmy nakupovat technologicky špičkové výrobky z USA, mají o to větší motivaci vyvíjet vlastní.
Druhým problémem v případných jednáních je ochabující podpora ze strany korporátní Ameriky. V minulosti představovaly firmy jako , , nebo hlas umírněnosti. Ve velkém čínském trhu a levné práci spatřovaly výhody pro sebe. Podnikatelský terén se však dramaticky změnil a dnes tytéž firmy pravděpodobně vnímají čínské podniky jako konkurenty – a to nejen v Číně, ale celosvětově.
Jak z toho ven?
Nebudou-li se tyto síly náležitě usměrňovat, rozpoutají neblahou spirálu. Čím více restrikcí uvalí USA na vývoz technologií do Číny, tím více bude Čína domácí technologie podporovat. A platí to i obráceně: čím více budou čínské firmy inovovat, tím méně budou americké firmy ochotné pomáhat svým protějškům se vstupem na americký trh.
Určitá forma velké dohody o právech duševního vlastnictví je přesto možná, pokud se podaří nalézt cestu z labyrintu obchodních vztahů. Posílení práv duševního vlastnictví v Číně není hrou s nulovým součtem. Z lepší ochrany mohou mít prospěch obě země.
Nejzapeklitějším kouskem hlavolamu je však ten, o kterém málokdo mluví. Nedokážou-li USA a Čína najít společnou řeč v otázce, jak řešit nafukující se obchodní deficit USA, pak se pokrok ve velkých otázkách dneška může zítra stát nepodstatným.
Obchodní přebytek Číny a obchodní schodek USA v konečném důsledku odrážejí nerovnováhu mezi úsporami a investicemi. Netržní „léčba obchodu“, o které USA a Čína uvažují, by možná vytvořila nižší obchodní nerovnováhu mezi oběma zeměmi, avšak za cenu vyšší nerovnováhy se zbytkem světa. Spotřebitelé i firmy v obou zemích a po celém světě by tak na tom nakonec mohli být ještě hůř.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
Šang-ťin Wej, bývalý hlavní ekonom Asijské rozvojové banky, je profesorem financí a ekonomie na Kolumbijské univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org