Poslední dny přinesly Evropě jedno velké poučení: Měla by se přestat tolik zaměřovat na amerického prezidenta Donalda Trumpa a namísto toho by se měla věnovat vlastním věcem a sledování vlastních cílů. Tvrdí to německý Der Spiegel, podle kterého se nacházíme v historicky naprosto unikátní situaci. Pramení z toho, že zatímco dříve se mezi sebou střetávaly zahraniční politiky jednotlivých zemí, nyní to ve vztahu k USA neplatí. Tam se střetáváme s „bizarnostmi“.
Podle Spiegelu není po poslední Tumpově návštěvě Evropy pochyb, že s ním se musí jednat jinak než s dřívějšími zástupci Spojených států. A nemá smysl doufat, že jeho chování se změní. „Je, jaký je. Politici z jiných zemí si na to budou muset zvyknout. Musí si vytvořit strategii pro období, kdy bude ještě ve funkci. Pro Evropskou unii se tato strategie dá shrnout do jednoho slova: Hibernace. Není to ale tak jednoduché, jak se zdá,“ píše Der Spiegel a vysvětluje, co se touto hibernací míní.
Tato strategie EU by se měla odrážet od toho, že Trump vykazuje „explozivní narcismus a věří v extrémně vulgární formu kapitalismu“. „V roce 1989, když byl Trump jen realitním magnátem, v rozhovoru s Larry Kingem najednou pronesl: Je vám cítit z úst. Opravdu hodně. Už vám to někdo řekl? Trump pak vysvětloval, že tato jeho neomalenost měla ukázat jeho vyjednávací strategii, kterou je zatlačení lidí do defenzivy. Minulý týden ukázal, že se toho drží i v politice. Je to vulgární a neefektivní. Ztěžuje to nalezení společného východiska, které je hlavním cílem zahraniční politiky. To ale Trump nedokáže pochopit. K tomu neustále chválí vše, co udělal, a tvrdí, že to je to nejlepší na světě. Když se někdy dostaví umírněnost, dodá, že pravděpodobně,“ tvrdí Spiegel.
Volební vítězství Trumpa není podle Spiegelu takovou záhadou, jak se někdy tvrdí. Získal totiž o 3 miliony hlasů méně než Clintonová, ale stal se prezidentem díky „podivnostem v americkém volebním systému“. To vše ale neznamená, že někdy není schopen učinit správná a logická rozhodnutí. Koneckonců například Andrew Johnson, který byl považován za jednoho z nejhorších amerických prezidentů, koupil od Rusů Aljašku. Richard Nixon se do historie zapsal zejména kvůli Watergate, ale sledoval také smysluplnou politiku vůči Číně a to pomohlo vytvořit velký tlak na Sovětský svaz.
Evropa by pak podle Spiegelu nemohla udělat větší chybu, než upravit svou politiku tak, aby seděla na míru Trumpovi, který je naprosto ojedinělým úkazem. Trump by neměl být principem, podle kterého se bude EU chovat, a v tomto smyslu by měla nastat zmíněná hibernace. Nejdůležitější jsou totiž dlouhodobé trendy a ty přetrvají i poté, co Trump bude pryč. Po něm přijde politik, který možná bude v některých směrech pokračovat v nastaveném směru, ale již se nebude chovat bizarně. Reakce na Trumpa by pak měly být „adekvátní, ale ne motivované snahou o odvetu“.
A když se tvrdí, že Evropa by se kvůli Trumpovi měla spojit a sledovat více své zájmy, tak to není podle Spiegelu pravda. Protože tímto směrem by měla jít bez ohledu na to, kdo stojí v čele Bílého domu. Trump jen jasně ukazuje, že doposud v této oblasti neučinila dostatečný pokrok. Stále je například ignorováno to, jak moc je celoevropským zájmem stabilizace severní Afriky a Blízkého východu. Evropa by měla svou pozornost zaměřit sem a nestarat se tolik o Trumpovy tweety. To samé platí o důležitosti vztahů s Čínou a Ruskem.
Zdroj: Der Spiegel