Smršti, která před deseti lety dopadla na finanční trhy, se v Japonsku říká „Lehman šok“ podle zbankrotované americké investiční banky, která ji začala. Japonským bankám se podařilo se z toho dostat relativně bez újmy, a to díky obranným mechanismům z 90. let, kdy země bojovala s deflací a obrovským dluhem. Ale zdá se, že se banky pořádně nepoučily. Zase riskují.
Velké i regionální banky, které doma škrtí mizivé marže a záporné úrokové sazby, mají v zahraničí pré. Od roku 2007 více jak zdvojnásobily půjčky v dolarech. Aktiva japonských bank denominovaná v dolarech se podle dat basilejské Banky pro mezinárodní platby (BIS) na konci roku 2016 vyšplhala na 3,5 bilionu dolarů. BIS varuje, že tak mohou být náchylné na měnové pohyby a externí šoky.
Poradenská firma Pantheon porovnává, jak se vyvíjela rozvaha japonského bankovního systému v zahraničních měnách s pěti dalšími bohatými zeměmi s mezinárodně činnými bankami: Británií, Kanadou, Francií, Německem a Švýcarskem. Zatímco Francie a Německo mají ještě menší bezpečnostní marže, pouze japonský poměr likvidity (schopnost pokrýt odliv financí v krátkém stresovém období) se od roku 2006 zhoršil. Japonsko „odporovalo globálnímu bankovnímu trendu vyšší opatrnosti v zahraničních aktivitách,“ uvádí firma.
BIS situaci popisuje jako boj o volnou židli. Japonské banky byly značně postiženy asijskou finanční krizí z let 1997 – 1998. Když omezily půjčky, vstoupila do hry evropská konkurence. Krach v roce 2008 a evropská dluhová krize, která vypukla v roce 2010, zahnala tyto vetřelce zpět do úkrytu. Japonské banky, méně zasažené těmito krizemi, své půjčky navýšily a spoléhaly se na volatilní trh se swapy.
Obavy regulátorů
Národní regulátoři jsou znepokojení. Úřad pro finanční služby opakovaně vydal varování před expozicí bank v dolarech. Bojí se, že posilující dolar zdraží splácení zahraničního dluhu a že konverze dluhu bude ještě těžší. Japonská centrální banka (BoJ) vybízí instituce, aby se připravily na dovezené šoky, jako jsou pohyby kurzu nebo finanční krize. Domácích aktivit se tolik nebojí. Většina bank je stále poznamenaná svou bolestivou restrukturalizací před dvěma dekádami poté, co praskla hypoteční bublina, říká Šinobu Nakagawa z BoJ. „Zahraniční měna – ta americká – je stále největší obavou.“
Tyto obavy byly jedním z důvodů, proč BoJ před dvěma lety zavedla „kontrolu výnosové křivky“, uvádí Freya Beamishová z Pantheonu. Tato politika má za cíl držet dlouhodobé sazby vyšší než krátkodobé a ulehčit tak tlaku na banky, aby hledaly vyšší výnosy v zahraničí. I když to nejprve vypadalo, že to funguje, banky a pojišťovny začaly znovu svou zahraniční expozici zvyšovat. Minulý týden byl ve znamení dohadů, že BoJ zvažuje další změny a mohla by přiškrtit svou politiku kvantitativního uvolňování už během letoška – tedy mnohem dříve, než se čekalo. To zvýšilo výnosy japonských dluhopisů a jejich efekt se přelil do Ameriky a Evropy.
BoJ by se mohla prozatím držet zpátky - inflace se tvrdohlavě drží pod cílem 2 %. Ale dobrodružství japonských bank tento úkol ještě více komplikují. Paní Beamishová vidí potenciál pro „několik zlověstných spirál“. Japonské instituce by nemusely být schopny konverze krátkodobých dolarových prostředků. To by je mohlo donutit aktiva rychle prodat, aby mohly splatit půjčky, což by poškodilo jejich rozvahy, zvýšilo úrokové sazby, které se po nich požadují, a dále oslabilo jejich pozice. Pokud by měly prodat aktiva v jenech, aby splatily půjčky, tak by to vyhnalo dolar ještě výš a ztenčilo by to globální likviditu.
Nikdo nečeká bezprostřední zhroucení. Banky v Japonsku jsou zaplaveny likviditou, poznamenal Takuči Okubo z poradenské firmy Japan Macro Advisor. Ale pět let exotického finančního inženýrství, od kvantitativního uvolňování, přes záporné úrokové sazby, až po kontrolu výnosové křivky, japonský jen „abnormálně“ oslabilo, dodává Okubo. Navíc tak banky ponechaly BoJ méně možností.
Zdroj: The Economist