Podle serveru Politico se německé politické špičky stále více domnívají, že agresivní rétorika Donalda Trumpa vůči jejich zemi představuje strukturální posun v transatlantických vztazích. Někteří z nich pak „začínají přemýšlet o nemyslitelném“. Například Welt am Sonntag napsal obsáhlou úvahu s nadpisem: „Potřebujeme jadernou bombu?“ Známý politolog Christian Hacke zase tvrdí, že Německo poprvé od roku 1949 „není pod americkým jaderným deštníkem“. A Ulrike Franke z European Council on Foreign Relations tvrdí, že obrana založená na odstrašování jadernými zbraněmi musí kvůli novým transatlantickým nejistotám získat prioritu.
Podle Politica by bylo jednoduché mávnout nad podobnými úvahami rukou s tím, že jde pouze o výjimky. Jenže samotný fakt, že se o něčem takovém, jako je držení jaderných zbraní Německem, vůbec začalo hovořit, je obrovskou změnou. Přispěl k ní hlavně americký prezident Donald Trump, který nedávno například prohlásil, že NATO si možná bude muset poradit bez Spojených států. Německo přitom o jaderné zbrani uvažovalo už v šedesátých letech, když tehdejší kancléř Konrad Adenauer pochyboval o spolehlivosti Spojených států jako strategického partnera jeho země. Hovořil proto s Charlesem de Gaullem o tom, zda by se Německo nemohlo stát součástí francouzského jaderného systému, ale byl „slušně odmítnut“.
Po odchodu Adenaura ale Německo schválilo dohodu o nešíření jaderných zbraní, která mu jejich držení zakazuje. Stejný závazek pak učinilo i po svém znovusjednocení. Právě tyto faktory podle Politica znamenají, že pravděpodobnost výzbroje jadernými zbraněmi je v Německu stále mimořádně nízká. A dále ji snižuje tradiční německý důraz na udržení stávajícího řádu ve světě. Nicméně debata o jaderných zbraních je i tak důležitá, protože dochází ke změnám, které tlačí na posuny v evropských obranných systémech.
Němečtí politici se podle Politica dlouhé roky vyhýbali tématu zvýšení výdajů na obranu, protože voliči by takový krok vnímali negativně. Brali totiž jako danou ochranu ze strany USA, ale Trump tuto víru značně nabourává. A k tomu se přidává řada zpráv popisujících ubohý stav německé armády. V květnu se například dostaly na veřejnost informace, že ze 124 Eurofighterů jsou schopny vzlétnout pouze 4. Podobné je to údajně s technickým stavem vybavení námořních i pozemních sil. Bundeswehr také čelí nedostatku zájemců o armádní kariéru, protože po roce 2011 se musí spoléhat jen na dobrovolníky a ve společnosti stále panuje negativní pohled na členství v armádě. Dokonce se tak objevily zprávy, že armáda zvažuje nábor cizinců.
Podle posledních průzkumů jen malá část Němců podporuje výdaje na obranu převyšující 1,5 %. Objevuje se tak řada návrhů, jak současný stav řešit. Podle některých by šlo financovat francouzský jaderný program s tím, že bude sloužit jako společný evropský deštník. Velké změny ale podle Politica zatím čekat nelze. Koneckonců Němcům „trvalo devět let, než byli schopni koupit ozbrojené drony“.
Zdroj: Politico