Minulý týden jsme tu trochu uvažovali o voodoo ekonomii a po sedmi dnech se přesuneme k úzce souvisejícímu tématu, které bychom mohli nazvat aktuální voodoo ekonomiky. Tedy hospodářství, ve kterých se projevují znaky příklonu k ekonomickým pateoriím (či prostá neochota držet se teorií relevantních). Jelikož je vždy dobré podívat se nejdříve sami na sebe, tak v první řadě musíme konstatovat, že třeba v oblasti (proti)cyklického hospodaření se státním rozpočtem předvádíme dlouhodobě slušné voodoo i my. Ale já se zde přece jen zaměřuji na oblasti více související s děním v globální ekonomice a na trzích, takže se vydejme hlavně tam.
Danske Bank přišla v jedné ze svých posledních analýz s pohledem na nejzranitelnější rozvíjející se trhy a ekonomiky. Můžeme tvrdit, že někdy se země může do hospodářských problémů dostat ne vlastní vinou, ale to by podle mne platilo tak maximálně jen o krátkodobějším pohledu. Pokud někdo trpí problémy dlouhodobějšími, neřkuli chronickými, je to v podstatě neomylná známka toho, že praktikuje ekonomické voodoo v jemné, či drsnější podobě.
Danske ve své analýze mimo jiné přináší následující graf, který ukazuje stav běžného účtu vybraných rozvíjejících se zemí a jejich čistou mezinárodní investiční pozici NIIP. To zjednodušeně znamená, že z něj vidíme: Za prvé, jak moc je země závislá na vnějším kapitálu (čím větší deficity běžného účtu, tím větší tato závislost, která pokrývá deficit domácích úspor). A za druhé, jak moc (alespoň teoretických) rezerv má země v případě, že by se „kapitál“ rozhodl, že tuhle parádu už financovat nebude (NIIP je rozdílem mezi aktivy drženými v zahraničí a vnějšími dluhy):
Takové Thajsko dosahuje vysokých přebytků a také má hodně aktiv v zahraničí (očištěných od dluhů). Obojí spolu přitom souvisí, protože tato aktiva jsou kumulována právě díky soustavným přebytkům (převisu domácích úspor nad spotřebou). Zle na tom například podle grafu není ani Rusko, což je ale takový speciální případ, u kterého jsou sklony k ekonomickému voodoo nad zemí do značné míry eliminovány tím, co tam leží pod zemí. Na opačném spektru stojí nepřekvapivě Turecko s vysokými zápornými hodnotami u obou ukazatelů.
Danske za „zranitelnou pětku“ považuje nyní Turecko, Brazílii, Jižní Afriku a i zmíněné Rusko. To se na seznam dostalo kvůli „tvrdým americkým sankcím oznámeným na počátku srpna, které by mohly změnit trajektorii ruské ekonomiky a dopadnou na finanční sektor“. Turecko je na seznamu s ohledem na současný vývoj a uvedená čísla v podstatě povinně. Co další země?
Smíšeným případem je Jižní Afrika, která nemá zrovna nejsilnější fundament, pocítila dokonce závan turecké nákazy a k tomu na ní doléhá hrozba amerických sankcí, protože USA se nelíbí její pozemkové reformy. Danske ale hodnotí pozitivně, že země má na rozdíl od Turecka nezávislou centrální banku (jedna z naprosto základních a nezbytných obran proti voodoo) a nezávislé ministerstvo financí (zde přesně nevím, co si pod tím představit).
Argentina se na rozdíl od Turecka rozhodla spolupracovat s MMF a tudíž by měla v rámci záchranného programu zvýšit nezávislost centrální banky, provést rozpočtové změny a zflexibilnit měnový kurz. Centrální banka už prudce zvedla sazby (FT ale dnes píší o tom, že ani 60 % investorům na zastavení odlivu kapitálu nestačí) a „vláda vykazuje pevné přesvědčení provést dohodnuté změny“. V kontextu dnešní úvahy bychom řekli, že se Argentina rozhodla upustit od sklonů k voodoo, ale cesta to evidentně nebude bez výmolů. Mimochodem bohužel vždy neplatí, nebo neplatívávalo, že programy MMF byly automaticky synonymem „voodoo odolných“ nápadů. Fond například sám v roce 2013 uznal, že neodhadl, jak moc dopadne program úspor na řeckou ekonomiku. Nicméně právě tato sebereflexe je v dlouhém období tou hlavní obranou proti voodoo a v tomto smyslu je snad MMF už hodně odolný.
Jak je to s Brazílií? Tady se hraje o (voodoo) politiku. Podle Danske průzkumy veřejného mínění ukazují, že uvězněný bývalý prezident Lula by měl velkou šanci vyhrát nadcházející prezidentské volby. Soudy prý zatím odmítají, že by mohl formálně kandidovat, ovšem podle Danske může tlak veřejnosti udělat i zde své. Kombinace „pan Lula + obrovské rozpočtové deficity a dluhy“ by pak bylo něco, co by trhy jen těžko rozdýchávaly. Podle Danske by nejlepším scénářem bylo vítězství konzervativního kandidáta. V případě Brazílie se nabízí otázka, zda do kolonky voodoo řadit i to, co bychom mohli spíše nazvat „chronický bordel“ – vysokou kriminalitu, korupci, jánabráchysmus, atd. Ale o přesnost definic asi zase tolik nejde. Ani v Brazílii, ani u nás. Každopádně Danske tvrdí, že riziko šířící se nákazy do zbytku rozvíjejících se zemí a možná i dál hrozí jen v případě Brazílie.