Prudký propad kurzu turecké liry a oslabování rublu podle komentátora Bloombergu Leonida Bershidskyho ukazuje, jak „i nízkooktanové americké sankce či hrozba sankcí tvrdších mohou poškozovat hospodářství jiných zemí“. Mohly by ale Spojené státy ve využívání této ekonomické zbraně zajít příliš daleko? Tedy že by jejich agresivita podkopala pozici dolaru ve světové ekonomice?
Pokud bychom poslouchali hlasy zaznívající z Ankary a Moskvy, mohli bychom nabýt dojmu, že k něčemu takovému se skutečně schyluje. Turecký prezident Erdogan například tvrdí, že s Čínou, Ruskem, Íránem a Ukrajinou bude jeho země v budoucnu obchodovat v jejich měnách. Rusko, které čelí například hrozbě sankcí na nákupy nově vydávaného vládního dluhu, zase ústy ministra zahraničních věcí Lavrova tvrdí, že „zneužívání pozice dolaru ve světové ekonomice podkope tuto jeho roli“. Stále více zemí totiž prý odstoupí od používání dolaru a se spolehlivými partnery budou obchodovat ve svých měnách. Ruské ministerstvo financí zase „nevylučuje, že by obchodování s ruskými přírodními zdroji začalo probíhat v domácí měně“. Dolaru by se velmi rád zbavil i Írán a „s ohledem na tvrdé sankce uvalené Trumpovou vládou vlastně ani nemá jinou možnost“.
Barry Eichengreen z University of California v této souvislosti poukazuje na to, že je stále jednodušší používat v mezinárodním styku i jiné měny než dolar, a to skutečně jeho pozici ve světové ekonomice oslabuje. Jenže alternativní měny mohou být vysoce volatilní, což ukazuje mimo jiné rubl či turecká lira. Na straně dolaru naopak stále stojí relativní stabilita, což oceňují vývozci i dovozci a „není tak pravděpodobné, že by korporátní sektor pomohl Erdoganovi naplnit jeho hrozby“. Rusko, Turecko a Írán navíc dohromady generují jen asi 4 % celkového světového obchodu v oblasti zboží a přibližně 3 % v oblasti služeb. Podle Bershidskyho to znamená, že tyto země by pro naplnění svých plánů potřebovaly silného partnera.
EU takovým partnerem být nemůže, protože „na ni se Rusko a Turecko nemohou spoléhat o nic více než na USA“. A pokud by přešly od dolaru k euru, stále by byly závislé na Západu a navíc by se zvýšilo celkové riziko, protože „krize v eurozóně není ani zapomenuta, ani úplně zažehnána“. Zbývá tedy Čína, jejíž šance na prosazení renminbi do role globální rezervní měny ale podle Bershidskyho stále nejsou příliš vysoké. Poukazuje však na studii Harvard University, kde ekonomové Gita Gopinath a Jeremy Stein tvrdí následující: „Pokud se bude rozdíl v podílech amerických a čínských exportů na celkových globálních exportech i nadále rozšiřovat, mohli bychom nakonec dospět do stavu, kdy už bude globální rovnováha založená na renminbi nevyhnutelná.“ Jinými slovy, pokud se Číně podaří zvyšovat svůj exportní náskok před USA, šance na dosazení renminbi do role dolaru porostou.
Kdyby pak země jako Rusko, Írán či Turecko začaly namísto v dolarech obchodovat v renminbi, šancím Číny by znatelně pomohly. „Trumpova vláda může ovšem prozatím házet sankcemi nalevo i napravo. Ani současná čínská síla nestačí na to, aby výrazně pomohla protidolarové koalici tam, kde by chtěla být. Tedy do světa, kde by Spojené státy neměly žádný nástroj, jak je ekonomicky trestat,“ uzavírá Bershidsky.
Zdroj: Bloomberg