Podle Leonida Bershidskyho z Bloombergu se ve vztahu k politickému vývoji v Evropě obvykle používá obraz typického populistického voliče. Mělo by jít o muže středního věku, který patří mezi modré límečky, je frustrován ekonomickými, technologickými a kulturními změnami a touží po návratu starých dobrých časů. „Tento obrázek je ale podle akademických studií v mnoha ohledech mylný,“ tvrdí Bershidsky.
Matthijs Rooduijn z University of Amsterdam ve své analýze z roku 2017 ukazuje, že populistické pravicové a levicové strany napříč 11 zeměmi západní Evropy nemají žádný společný společensko-demografický rys a určitě se o nich nedá tvrdit, že je sjednocují „oběti globalizace“, jak se často říká. Podle Bershidskyho jsou navíc rozdíly mezi pravicovými populisty v zemích jako Nizozemí, Francie, Německo a Švédsko zřejmé i bez detailních studií.
Ve Francii získává Marine Le Pen podporu zejména na venkově a podobné je to v Německu u AfD a u švédských demokratů. Nizozemská protiimigrační PVV se ale na takovou podporu nespoléhá. V Německu a Francii se pravicoví voliči často rekrutují z řad nejchudších částí společnosti, ve Švédsku tomu tak není. V Německu má AfD velkou podporu mezi nezaměstnanými, ovšem ve Francii a Švédsku tato vrstva společnosti nejčastěji volí levicové strany. A věk nehraje významnou roli nikde.
Eelco Harteveld z Amsterdam University ovšem tvrdí, že společné rysy se přece jen najít dají a jsou jimi vzdělání a pohlaví. Pravicové populistické strany totiž prý nejčastěji podporují zmíněné modré límečky, které nemají vysokoškolské vzdělání. Guillem Rico a Eva Anduiza z Autonomous University of Barcelona ovšem popírají i to. Podle nich v Německu vazba mezi vzděláním a podporou populistů neexistuje. Ve Francii se zase nedá hovořit o populistických modrých límečcích. Dodávají, že s populismem obecně souvisí nespokojenost a pesimismus. Například šikovní řemeslníci si v Evropě často žijí velmi dobře, a tudíž nemají důvod být nespokojení.
Například pesimismus nemusí vůbec pramenit z ekonomického vývoje či reálné situace, ale z toho, jak daný člověk vnímá svět kolem sebe. Na to stačí změna v jeho okolí, negativní zkušenosti se státní správou či neustále opakovaná hrozba spojená s imigrací. Významnou roli mohou hrát sociální sítě a také zkušenosti přátel. Podle některých názorů tak s podporou populismu v Evropě nejvíce souvisí právě negativní postoje k migraci a kritika elit, které vedou k euroskepsi, touze po autoritářském režimu a po tom, aby se o lidi starala jejich země. Vším se znatelně prolíná zmíněný pesimismus.
Tradiční populistické strany podle Bershidskyho stále zaměňují příčiny a důsledky růstu vlivu populistů v Evropě, a ti tak podle něj mají další prostor pro získávání moci. „Můžeme si jednoduše představit, že dobře vzdělaná žena, kterou třeba uráží postoje imigrantů k evropskému pojetí rovnosti, vyvolá další volební překvapení pro všechny, kteří se neustále zaměřují jen na ekonomiku a společenské třídy,“ míní komentátor Bloombergu.
Zdroj: Bloomberg