Největší obavy v investorech budí podle Merrill Lynch již nějakou dobu obchodní války (viz můj včerejší příspěvek). Banka ale také sleduje vývoj nejoblíbenějších obchodů a sázek investorů. A na ně se podíváme dnes.
Graf s vývojem těchto „nejnatlačenějších“ obchodů je uveden níže. Z něj je zřejmé, že mezi nejpopulárnější sázky již nějaký čas patří dlouhé pozice na FAANG-BAT (tedy na akcie společností , , , , Google, , Alibaba a Tencent). Zrovna tak si ale můžeme všimnout, že vrchol popularity této skupiny nastal v srpnu a od té doby tento „trade“ výrazně ztrácí na atraktivitě. Což je evidentně součástí negativní spirály posledních týdnů a u některých akcií i měsíců:
Zdroj: Merril Lynch
Před FAANGem investoři značně fandili dlouhým pozicím na Nasdaqu a na bitcoinu, předtím se jim líbil dolar, kvalitní akcie a zase dolar. V roce 2014 byly nejoblíbenější sázkou americké korporátní obligace s nízkým ratingem a obligace zemí na periferii eurozóny. A na přelomu let 2013/2013 se zase otevíraly krátké pozice na japonském jenu. Dovolím si několik poznámek:
Investor a čtenář si zřejmě vzpomene, že zejména v prvních pokrizových letech hýbal s trhy jednoduchý mechanismus, kterému se říkalo „risk-on, risk-off“. Tedy jakési přepínáním mezi náklonností a averzí k riziku. Pokud panoval na trzích a v ekonomice relativní klid, investoři se tlačili do rizikových aktiv, pokud zavládl byť jen pocit, že se hromadí hrozby, přepnuli jsme na averzi k riziku a aktiva považovaná za bezpečnější.
Graf je podle mne ve své podstatě právě ukázkou toho, jak trhy stále přepínají mezi onou náklonností a averzí k riziku. Jeho významným rysem je tak výrazné modrání se dané opakovanou náklonností k dolaru. K té obvykle dochází ze dvou důvodů: Buď se investoři k americké měně obrací právě v době, kdy považují globální vývoj za znepokojující a vrací se tak do tradičního bezpečného přístavu. Nebo je tam láká výhled na výnosy vyšší, než ve zbytku světa (tedy růst sazeb daný dobrými výkony americké ekonomiky).
Obojí znamená, že kdykoliv se zbytku světa vede zle, ať již po té, či oné stránce, dolar z toho těží. Velkou otázkou podle mne již nějaký čas ovšem je to, co všechno dolar vydrží na domácí frontě. Jinak řečeno, co všechno mohou černé labutě v Bílém domě ještě učinit a říct, aby americká měna přestala být bezpečným útočištěm. Samozřejmě, že na straně dolaru stále stojí faktory, jako je velikost a likvidita amerických trhů, ale jak již jsme viděli v celé řadě jiných případů, svou roli sehrává i sebenaplňující se proroctví. Graf z této perspektivy potom ukazuje, k jak tektonickému posunu by na trzích došlo, pokud by se skutečně vytvořila alternativa k dolaru. Nebo hůře – pokud by dolar přestal být bezpečným útočištěm, ale alternativa se nevytvořila.
Pozoruhodný je pak samozřejmě i pohled na to, jak v dobách, kdy investorům chutná riziko, rotují mezi aktivy, které jsou zrovna nejpopulárnější. Nebo možná lépe řečeno nejmódnější. Snad nejlepším a nejextrémnějším příkladem je v této souvislosti absurdní investiční aktivum jménem bitcoin. Slovo „absurdní“ je namístě z jednoho prostého, ale téměř úplně ignorovaného důvodu:
Pokud se má bitcoin stát skutečnou alternativou k tradičním měnám, nesmí být jeho hodnota volatilní (nikdo nechce například neustále přemýšlet o tom, jakou hodnotu bude mít jeho další bitcoinová výplata). To znamená, že bitcoin nesmí být populárním investičním, či přesněji řečeno spekulačním aktivem. Pokud se jím stane a bude si procházet cenovými růsty a propady, zavírá se mu možnost stát se populární měnou. Na kterou ale spekulace sází. Jinak řečeno, to nejlepší, co by skuteční zastánci bitcoinu (tj. ne bitcoinové) a dalších digiměn mohli pro tato aktiva udělat, je neobchodovat s nimi na spekulačním trhu.