Během necelé dekády vyvrtali američtí těžaři v oblasti Permianské pánve na severu Texasu okolo 114 tisíc ropných vrtů. Mnoho z nich je schopno vytvářet zisk i při cenách ropy poblíž hranice 30 dolarů za barel, doposud ale byla největším bolehlavem amerických producentů nedostatečná infrastruktura. To by se mělo změnit v příštím roce, kdy těžaři očekávají vychytání dalších distribučních much, které jim umožní otevření tří nových ropovodů. Kapacita Permianu se tím navýší až o 2 milionu barelů denně a dá noční můře organizace OPEC nové rozměry.
Americká břidlicová tsunami pro OPEC znamená největší výzvu v jeho šedesátileté historii. Pokud by se Saúdská Arábie a její spojenci na jednání plánovaném na 6. prosince rozhodli pro snížení produkce, vyšší ceny by břidlicové ropě pouze umožnily ukořistit větší tržní podíl. Zároveň ale Saúdové potřebují vyšší ceny než USA pro financování svého státního rozpočtu a nemohou si dovolit nechat ceny ropy vyklesat příliš nízko.
OPEC není, co se týče současné situace, bez viny, na probuzení amerického obra se svou politikou přímo podílel. Poté, co v roce 2014 trhy zaplavil a srazil ceny na více než desetiletá minima, byli američtí producenti nuceni projít výrazným zeštíhlením a nárůstem efektivity, které při následujícím opětovném nárůstu ropných cen znamenalo disproporční růst produkce. „Máme tady obrovské množství produkce, které může naběhnout velmi ekonomicky,“ říká Patricia Yarrington, finanční ředitelka Chevronu. „Pokud zavzpomínáme na dobu před čtyřmi až pěti lety, když jsme břidlicím příliš nerozuměli, marginální cena barelu byla mnohem výše než kde ji odhadujeme dnes“, dodává.
Jen několik měsíců nazpět byl konsenzus takový, že produkce Permianu i celých Spojených států dosáhne svého vrcholu v létě tohoto roku. Po většinu roku 2019 pak měla produkce stagnovat kvůli nedostatečným kapacitám ropovodů a k růstu se vrátit na začátku roku 2020. V takovém scénáři by měla Saúdská Arábie svou práci výrazně usnadněnu, díky výpadkům těžby ve Venezuele a Íránu by se dokonce mohla krácení své těžby zcela vyhnout.
Realita však byla taková, že produkce USA si v srpnu sáhla na největší meziroční nárůst ropné produkce za posledních 98 let. Americký energetický průmysl v tomto měsíci meziročně přidal na ropných produktech téměř 3 milionů barelů, přibližný ekvivalent produkce Kuvajtu. Celková produkce 15,9 milionu denně pak Spojené státy postavila na první místo světových těžařů, před Rusko a Saúdskou Arábii.
Takto výrazný růst byl umožněn rozhodnutím obchodníků s ropou nenechat se ropovody svazovat. Namísto toho začali ve větší míře využívat jak železnici, tak silniční přepravy pro vyvážení ropy z regionu. Zároveň však byla nečekaně navýšena kapacita potrubí díky urychlení průtoku použitím chemických příměsí snižujících tření. Nový ropovod byl dále otevřen dříve než se čekalo, a protože se do konce roku počítá se spuštěním dalších tří, je produkce připravena na další růst.
„Příběh se výrazně změnil,“ říká John Coleman, ropný konzultant společnosti Wood and Mackenzie. „Šest měsíců nazpět počítal trh s koncem kapacitních omezení v prvním čtvrtletí 2020. V tuto chvíli se datum posunulo na třetí až čtvrté čtvrtletí 2019.“
S vědomím robustnější dopravní sítě v příštím roce se Permianské společnosti pustily do vrtání, frakování si ale nechávají až na materializování aktuálních předpovědí. Vrty se tak stávají rezervoárem lehce přístupných zásob na dobu spuštění ropovodů Gray Oak, Cactus II a Epic.
Ke konci roku 2019 by měla produkce USA – včetně kapalin zemního plynu (natural gas liquids) používaných v petrochemickém průmyslu - vzrůst na 17,4 milionů barelů denně, říká americká EIA. Na této úrovni by čistý dovoz Spojených států poklesl na 320 000 barelů denně, nejníže od roku 1949. V komunitě obchodníků s ropou se dokonce očekává, že alespoň na jeden týden by USA mohly dosáhnout statutu čistého ropného exportéra. To je něco, co se nestalo za posledních téměř 75 let. OPEC tak s brzkým probuzením z této noční můry počítat nemůže.
Zdroj: Bloomberg