Bernstein: Co ekonomům po celá desetiletí nedocházelo

Když šéf Fedu Jerome Powell nedávno vypovídal před Kongresem, Alexandria Ocasio-Cortezová mu položila otázku týkající se přirozené míry nezaměstnanosti. Tedy míry nezaměstnanosti, jejíž překročení by podle řady ekonomů vyvolalo soustavný růst inflace. Ocasio-Cortezová se nezabývala detaily a přímo poukázala na to, že současná nezaměstnanost ve výši 3,7 % leží hluboko pod odhady přirozené míry nezaměstnanosti od Fedu a inflace přitom není výš než před pěti lety. Powel na to reagoval také přímo argumentem, že odhady Fedu byly příliš vysoko a přirozená míra nezaměstnanosti se nachází mnohem níž, než se dříve věřilo. Celé věci si všímá známý ekonom Jared Bernstein s tím, že je ukázkou toho, že ekonomové někdy pevně věří ve věci, které jsou ve skutečnosti jinak.

Bernstein se domnívá, že pochybný základ má hned několik dalších široce rozšířených teorií a myšlenek. Mezi ně patří přesvědčení, že globalizace je výhodná pro všechny, vyšší vládní deficity mají negativní dopad na investice soukromého sektoru nebo že minimální mzda má hlavně negativní dopady na tvorbu pracovních míst. Ohledně přirozené míry nezaměstnanosti ekonom připomíná, že Fed ji po roce 2009 odhadoval na 5 %, tedy vysoko nad současnou nezaměstnaností. Vazba mezi její výší a inflací k tomu navíc znatelně zeslábla a tvrdohlavé držení se tohoto konceptu tak může ekonomiku stát mnoho pracovních míst. Bernstein také tvrdí, že taková politika doléhá zejména na lidi s nižšími příjmy, a tudíž se promítá i do rostoucí příjmové nerovnosti.

Ohledně přínosů globalizace Bernstein připomíná vládu Billa Clintona, která hovořila o tom, že z globalizace budou těžit úplně všichni. Základem tohoto tvrzení měla být teorie komparativní výhody, která říká, že každá země se zaměří na to, co umí nejlépe. Jenže Bernstein dodává, že tato teorie nehovoří o tom, že by kvůli mezinárodnímu obchodu nikdo netratil. Tvrdí, že celkové zisky převýší ztráty. Jenže „politici jaksi zapomněli, že ti, kteří tratí, by měli být kompenzováni“. V USA naopak dochází k tomu, že ti, kteří díky obchodu zbohatli, „investují“ své zisky do politiků, kteří jim obratem jdou na ruku třeba snižováním daní.

Rozšířený je i zmíněný názor, že vysoké rozpočtové deficity dolehnou negativně na investice soukromého sektoru tím, že vytlačí nahoru sazby a omezí dostupnost financí. Praxe ale ukazuje, že k tomu nedochází a soukromý sektor naopak brzdí politika utahování rozpočtů v době, kdy je ekonomika v recesi či útlumu. Podporu v datech měla tato teorie jen v sedmdesátých a osmdesátých letech. Tedy v době vysokých deficitů a vysokých sazeb.

Další pochybná teorie říká, že vyšší minimální mzdy jsou ke škodě lidí s nejnižšími příjmy. Podle ní trh stanoví rovnovážnou úroveň mezd a pokud se mzdy dostanou nad ni, poptávka po práci klesne a trpí tvorba pracovních míst. Jenže „celá desetiletí kvalitního výzkumu ukazují, že problém je mnohem složitější“. A ukazuje, se, že zvýšení minimální mzdy provedené v rozumných mezích lidem s nejnižšími příjmy prospívá. Někteří z nich sice práci ztratí, ale celkový efekt je pozitivní a „rozhodně neplatí“, že by všichni tratili. Bernstein pak tvrdí, že všechny popsané pochybné teorie mají jednu věc společnou: Jejich aplikace do praxe dopadá nejvíce na ty ekonomicky nejzranitelnější.

Zdroj: Vox