Vyšší míra nezaměstnanosti je pro stát ztrátová. Každá krize přináší zbytečné ztráty, i když se to bagatelizuje, že je ozdravná, atd. Proto nás čeká v době vleklé krize, která už začíná zrát, hlavní téma - "kvantitativní uvolňování" kontra relativizace veškerého zadlužení - vyšší (a přímou!) inflací. Už ne bankám, které z toho mají prospěch, ale přímo do rozpočtů, aby to mělo rychlý efekt i účel. Dotace rozpočtu by měly podpořit investice - na kterých by se podílel stát a ve vleklé krizi z toho těžil rozpočet. Jiná cesta z pekla předluženosti (kromě krachu a velkých ztrát) nepovede. Z tohoto pohledu řešit "důchodovou reformu" je směšné (a směšný je i pan Fiala z ODS, který to denně opakuje, byť by měl vědět, že kdo šetří, nebude mít "za tři", ale jen zlomek z původní kupní síly). Pokud je ekonomika věda, tak by se tomu měla věnovat a nabídnout státu modely, kterými se v bezvýchodné krizi řídit. Automobilový průmysl z velké části zkrachuje, skončí postupně doba levné ropy, takže se nebude dařit ani nový start. Pouhou stavbou dálnic podle Hitlera se situace nevyřeší, musí jít o vybrané perspektivní investice, které budou tvořit budoucí přítoky do rozpočtu. Zaráží mně, že se tomu dosud nikdo nevěnuje. A to tu máme samé "odborníky" - falešné autority, o které se každá moc opírá.
James Bond
