Výzkum a vývoj sám o sobě nestačí, protože nové objevy musí být zavedeny do praxe, musí být využívány firmami, které je dostanou na trh ve formě nových produktů a umožní tvorbu nových pracovních míst. I tak jsou ale investice přímo do výzkumu a vývoje významným faktorem určujícím ekonomický rozvoj a jak tvrdí ekonom Tim Taylor, podle některých názorů tržní ekonomika sama o sobě vede k tomu, že jde o podinvestovanou oblast. Důvodem je to, že ten, kdo do výzkumu a vývoje investuje, má z případných úspěchů jen omezený prospěch, a to i v případě, že výsledky jsou patentovány. Potvrzuje se tato teorie v praxi a jak je na tom v tomto ohledu americké hospodářství?
Taylor tvrdí, že podle některých odhadů je celková návratnost vyšších investic do výzkumu a vývoje asi 60 % a tudíž by Spojené státy měly své výdaje v této oblasti zhruba zdvojnásobit. Nová studie z dílny National Science Foundation přitom ukazuje, že tyto výdaje jsou v USA ve srovnání s jinými zeměmi na poměrně vysoké úrovni – viz následující obrázek, podle kterého se jim v absolutní výši přibližuje pouze Čína. Mezera mezi USA a EU naopak zůstává zhruba stále stejná:
Taylor tvrdí, že podle dat Spojené státy přestávají mít v oblasti výzkumu a vývoje výjimečnou pozici a toto centrum se postupně přesouvá do Asie. Dokumentuje to následujícím obrázkem, který srovnává podíly na celosvětových výdajích na výzkum a vývoj v letech 2000 až 2017. Podíl EU klesl, ještě výrazněji ale v případě Spojených států, zatímco u asijských zemí se zvýšil z 25 % na více než 40 %.
Srovnání zemí pak vypadá rozdílně v případě, že sledujeme intenzitu výdajů na výzkum a vývoj – jejich poměr k HDP. Spojené státy totiž dosahují přibližně 2,5 % HDP, zatímco země jako Jižní Korea znatelně více, viz další graf. V roce 2000 byla přitom pozice USA znatelně silnější.
Za pozornost stojí, že v poměru k HDP investice do výzkumu a vývoje ve Francii a Velké Británii zhruba stagnují a v Indii dokonce klesly. Prudký růst byl zaznamenán ve zmíněné Koreji, ale také v Číně, k určitému zvýšení došlo rovněž v Německu a Japonsku a v celé EU.
„Často slyšíme, že bychom se měli zaměřit na investice do infrastruktury včetně silnic, mostů, železnic a letišť. K tomu najdeme pádné důvody, ale obávám se, že tyto investice nebudou tím, co rozhodne o ekonomické vyspělosti v tomto století,“ uzavírá Taylor.
Zdroj: The Conversable Economist, National Science Foundation