Světová ekonomika se propadá do své nejhorší krize od druhé světové války. Jak zřetelně ukazují nově aktualizované indexy Brookings-FT TIGER (sestavené ke sledování globálního hospodářského zotavení), strmě se propadá ekonomická aktivita, finanční trhy i důvěra soukromého sektoru. A zůstane-li mezinárodní spolupráce na současné úrovni, přijde ještě mnohem vážnější kolaps.
Nynější obzvláště prudký pokles by sice mohl být relativně krátký a zotavení ekonomické aktivity na dřívější úrovně by mohlo být rychlé, jakmile dojde ke zploštění křivky vývoje nákazy COVID-19. Je však také dobrý důvod k obavám z toho, že světové hospodářství naopak míří do hluboké, vleklé recese. Mnohé bude záviset na trajektorii pandemie a na tom, zda reakce tvůrců politik postačí ke zvládnutí škod a zda zároveň obnoví spotřebitelskou a podnikovou důvěru.
Rapidní zotavení se ale zdá jakovvelice nepravděpodobné. Poptávka je rozvrácená, dochází k rozsáhlým poruchám ve výrobních dodavatelských řetězcích, probíhá finanční krize. Na rozdíl od krachu v letech 2008-09, již vyvolaly nedostatky likvidity na finančních trzích, krize COVID-19 zahrnuje fundamentální potíže se solvencí firem a odvětví daleko za hranicemi finančního sektoru.
Navíc je současný šok souběžný a celosvětový. V průběhu krize roku 2008 a bezprostředně po ní některé rozvíjející se trhy, především Čína a Indie, zaznamenávaly nadále silný růst a táhly zbytek světové ekonomiky s sebou. Tentokrát však není žádná ekonomika imunní a žádná země nebude moci jít cestou exportem taženého růstu. Dnešní kolaps zesílil ve vyspělých ekonomikách deflační a finanční rizika a uštědřil významnou ránu vývozcům komodit.
Dopady v jednotlivých regionech
Americká ekonomika se doslova zastavila, většina sektoru služeb je mimo provoz, průmyslová činnost je narušená a doruda rozžhavený trh práce během pouhých několika týdnů střídá přílivová vlna nezaměstnanosti. USA reagují mimořádnými opatřeními fiskální a monetární stimulace, která pomohou zmírnit bezprostřední důsledky krize. Bude ale nutná další cílená stimulace, aby zmírnila dlouhodobější újmu a především ochránila ekonomicky zranitelné domácnosti a drobné podniky.
Co se týče Evropy a Japonska, které zažívaly ekonomický stres už před pandemií, obě ekonomiky patrně postihnou podstatné propady výstupu a nárůsty nezaměstnanosti. Dopady krize na ekonomicky nejzranitelnější sice zmírní robustní sítě sociálního zabezpečení (ve srovnání se Spojenými státy), ale cesta k zotavení bude dlouhá a náročná.
Čínské hospodářství zřejmě částečně začíná šlapat, navzdory dosavadním zdrženlivým politikám vlády v oblasti měnové a fiskální politiky. Průmyslová produkce, maloobchodní tržby a investice do hmotného investičního majetku se v lednu a únoru strmě snížily, ale pokles už patrně dosáhl dna. Oproti tržním ekonomikám je čínské direktivní hospodářství v některých ohledech v lepším postavení tak masivní šoky ustát, protože stát může sáhnout k národním zdrojům mimo dosah konvenčních makroekonomických nástrojů a poskytnout podnikům a bankám přímou podporu. Vyhráno ale ještě čínská ekonomika nemá. Za stoupající nezaměstnanosti patrně zůstane slabá domácí i vnější poptávka a setrvalou hrozbu bude představovat druhá vlna infekcí.
Další rozvíjející se ekonomiky míří do obzvlášť ponurého období. Mnohé mají slabé zdravotnictví, přelidněná centra měst a vysokou míry chudoby, což jim nenechává mnoho prostoru pro manévrování mezi potlačováním pandemie a odvracením ekonomické katastrofy. Situaci ještě zhoršuje to, že některé z těchto zemi musí řešit obrat kapitálových toků, devalvaci měn a propadající se poptávku po exportu. Jiné tíží hrozivá dluhová břemena, a je tak těžší zajistit financování.
Vláda Indie, která se už dřív potýkala s prudkým zpomalením růstu, omezila v zemi pohyb osob, ale bude dál muset řešit dvojitou zdravotní a ekonomickou krizi. Popírání pandemie brazilskou vládou může krátkodobě zachovat ekonomickou aktivitu, ale tamní finanční trhy a měna už se propadly, neboť odrážejí pravděpodobnost, že nakonec bude pohyb omezen.
Celkově by ekonomický a finanční masakr zapříčiněný koronavirem mohl v globální ekonomice zanechat hluboké, dlouhotrvající jizvy.
Role centrálních bank
Aktivitu v reakci na tuto výzvu konečně stupňují centrální banky. Federální rezervní systém USA přijal mimořádná opatření, aby posílil finanční trhy pomocí nákupů aktiv a zajistil dolarovou likviditu pro řadu zahraničních centrálních bank. Obdobně Evropská centrální banka oznámila rozsáhlé nákupy vládních a korporátních dluhopisů a dalších aktiv a prohlásila, že neexistují „žádné meze naší oddanosti euru“. Britská centrální banka se chystá přímo financovat vládní výdaje. Dokonce centrální banky na rozvíjejících se trzích jako Indická rezervní banka zvažují kvantitativní uvolňování, které ochrání finanční trhy před zamrznutím.
Centrální banky ale nedokážou samy kompenzovat propad spotřebitelské poptávky ani stimulovat investice. Vzhledem k tomu, že konvenční i nekonvenční nástroje měnové politiky jsou už napjaté k prasknutí, větší část náročného úkolu budou muset nést tvůrci fiskálních politik. Dobře zacílená fiskální opatření mohou zmírnit náraz na spotřebitele a firmy, zejména malé a střední podniky, které mají obvykle minimální finanční polštáře, a tím pomoci zachovat zaměstnanost a poptávku. V těchto zoufalých časech by taková opatření měly plně přijmout všechny vlády, jimž aktuálně svědčí nízké výpůjční náklady, i když už mají vysoké hladiny veřejného dluhu.
Země s nízkými a středními příjmy a nedostatečnými zdravotnickými soustavami budou navíc potřebovat podstatnou podporu od mezinárodního společenství, možná včetně zvýhodněného odpouštění dluhů. Dosavadní neschopnost světa utvořit společnou frontu bohužel dokládá erozi mezinárodní spolupráce, což dále poškozuje důvěru podniků a spotřebitelů.
To se musí změnit. Svět naléhavě potřebuje poctivé a transparentní sdílení informací mezi národními lídry, doprovázené rozhodnými kroky k potlačení pandemie, rozsáhlou stimulací usilující o zmírnění ekonomických dopadů a pečlivě vycizelovanou strategií opětovného spuštění ekonomických aktivit, jakmile to bude bezpečné.
Autoři: Eswar Prasad je profesor obchodní politiky na Dysonově fakultě aplikované ekonomie a managementu Cornellovy univerzity a působí v Brookings Institution. Ethan Wu je student na Cornellově univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2020.
www.project-syndicate.org