Víkendář: Dluhy problémem nejsou. Až do chvíle, kdy již problémem jsou

Většina ekonomů se shodne, že fiskální kroky, které jsou zaměřeny na utlumení dopadů pandemie, jsou nutné. Problémem je ovšem to, že trend zadlužování byl ve Spojených státech neudržitelný už před nástupem koronaviru a nyní se jen prohloubil. Na stránkách ProMarket to tvrdí Ivo Welch, profesor financí na UCLA Anderson.

Makroekonomická diskuse je podle profesora často zamlžena tím, že politici hovoří v miliardách a bilionech. Tedy v řádech, které jsou pro nás těžko uchopitelné. Welch tak nabízí zjednodušený pohled: Průměrný příjem dosahuje v USA 56 000 dolarů, z něj si vláda a stát berou celkem asi 17 000 dolarů. Vláda pak utratí asi o 3 000 dolarů na hlavu víc, než vybere. Demografické změny a další faktory pak ve středně dlouhém období přinesou dalších 5 000 dolarů dodatečných výdajů.

Ekonom zdůrazňuje, že daně a deficity nejsou nutně špatné, protože vláda obstarává některé důležité služby. Oněch asi 20 000 dolarů výdajů na hlavu se rozdělí na 4 000 dolarů na penze, 4 500 dolarů na zdravotní péči, 3 000 dolarů na vzdělávání, 2 500 dolarů na obranu a další položky. Celkem tvoří mandatorní výdaje přibližně 13 000 dolarů. Na druhou stranu si ale vláda již napůjčovala celkem 80 000 dolarů na hlavu. Současný fiskální balíček k tomu přidá dalších 6 000 dolarů a nemusí trvat dlouho a částka se dostane na 100 000 dolarů.

Zhruba tak platí, že na každý dolar současných daní připadá přibližně pětkrát tolik dluhů. Ekonom pak píše, že „dluhy nejsou problémem, pokud rostou pomaleji než příjmy“. Při současné dynamice ale Spojené státy podle ekonoma míří k tomu, že onen pětinásobek se bude postupně zvyšovat na desetinásobek. Je pak otázkou, ve kterou chvíli se věřitelé začnou ptát na udržitelnost dluhů. A potom je možné, že se rozjede sebenaplňující se proroctví, které stojí na rostoucích sazbách, a rostoucí dluhové zátěži. Jaké je řešení? První možnost je zajistit, aby příjmy skutečně rostly rychleji než dluhy. Na to bychom ale podle ekonoma potřebovali nějakou šťastnou náhodu, protože za současné vlády se i během největšího boomu dluhy zvyšovaly rychleji než příjmy a výběr daní.

Vláda by také mohla prodávat aktiva, a tím snížit své dluhy. To ale není v praxi reálné. Další možností je zvolit vládu, která by snížila deficity a dluhy. Ekonom se však domnívá, že jen minimum voličů by souhlasilo se snížením výdajů, na které by taková vláda musela sáhnout. Další možností je samozřejmě zvýšit daně, ale ani zde podle profesora velký prostor neexistuje. Zbývá tak tisk peněz, které by pokryly deficity nebo vyvolaly vysokou inflaci a inflační umořování dluhů. K tomu ale Američané podle ekonoma také velkou chuť nemají.

Welch se tedy domnívá, že Spojené státy budou pokračovat v doposud nastaveném směru až do chvíle, kdy bude zřejmé, že je neudržitelný. Pak přijdou velké tenze ve společnosti a nakonec se bude pracovat se vším, co bylo zmíněno výše. Ekonom na závěr v přátelském duchu popíchl Paula Krugmana s tím, že ten by pravděpodobně jeho úvahy vnímal jako „zombie“. „Ukaž mi ale, Paule, kde dělám chybu?“ ptá se na samý závěr Welch.

Zdroj: ProMarket