Irwin Stelzer a Jeffrey Gedmin vyzpovídali pro The American Interest známého ekonoma pro Lawrence Summerse. Ten mimo jiné uvedl, že dosavadní ekonomický pohled kladl dominantní důraz na efektivitu a naopak zanedbával odolnost ekonomiky a systémů. V budoucnu se to podle Summerse změní a daleko více se bude uvažovat o tom, co by se také mohlo stát a jak se proti tomu zajistit. Místo systému „just in time“ tak přejdeme na uvažování „just in case“. Tedy místo snahy o maximální efektivitu a snížení nákladů se budeme snažit mít rezervy „pro případ“.
Spojené státy by podle ekonoma měly budovat vztahy s Čínou na základě vzájemného respektu a ne na základě emocí. „Nejsme partneři, nejsme přátelé, jsme dvě entity, které se ocitly na stejné lodi v turbulentních časech a ta loď je od břehu hodně vzdálená. Pokud chceme, aby to dopadlo dobře, musíme společně zabrat,“ tvrdí Summers ohledně vztahu mezi jeho zemí a Čínou. Je podle něj třeba, aby obě země respektovaly roli, kterou ta druhá nyní hraje, a jednání mezi nimi se omezilo jen na ty nejdůležitější oblasti a zájmy lidí v obou státech. Pouze tak se dosáhne úspěšné „spoluevoluce“.
Summers také vyprávěl, jak mu někdo popsal pohled lidí na to, co jim bere globalizace: Nejdříve se říkalo, že kvůli globalizaci zaniknou pracovní místa, ale pak se vytvoří nová a ta budou lépe placená. Pak se říkalo, že firmy musí přesunout pracovní místa do zahraničí, protože jinak nebudou konkurenceschopné. Nyní se tvrdí, že těmto firmám se musí snížit daně a zároveň se musí omezit výdaje na školství a školní výuku, protože bez snížení daní se firmy nevrátí zpět do země. A běžní lidé musí zaplatit na daních více. Ti si pak v určitý moment prostě řeknou, že pro ně celá tahle věc nefunguje a Summers dodává, že mají pravdu.
Podle ekonoma je tak třeba, aby se politika odvíjela od toho, co potřebuje celá společnost a ne jen firemní sektor. S tím úzce souvisí problematika vládních dluhů a zde Summers poukázal na následující: Nelze posuzovat dluhy bez toho, abychom posuzovali to, co financují. Pokud si půjčujeme na investice a ty mají vyšší návratnost, než je náklad dluhu, jde obecně o dobrou a udržitelnou politiku. Jestliže ovšem dluhy rostou kvůli spotřebě, která žádnou návratnost nemá, pak jde obecně o politiku neudržitelnou.
Summers podle svých slov například nechápe, proč je nyní poskytována vládní pomoc leteckým společnostem, aby byly schopny dál fungovat. Namísto toho by měli nést akcionáři ztráty a to samé platí o držitelích obligací, kteří by měli nést důsledky svých rozhodnutí. Ekonomika bude podle ekonoma v budoucnu vypadat jinak než před COVID-19 a „nemůžeme se snažit udržet každé pracovní místo a každý podnik na vládní podpoře po neomezenou dobu“. Na několik let nejsou udržitelné ani současné vládní deficity.
„Hlavní chybou není to, že jsme nějak špatně nastavili proporce mezi ekonomickou aktivitou a ochranou veřejného zdraví. Hlavní chybou je, že jsme nebyli schopni vytvořit dostatečnou testovací kapacitu,“ míní Summers. Podle něj mělo být také v USA dostupných mnohem více masek, více investic do vakcín. Jestliže uzavírání ekonomiky a sociální distancování „stojí 10 – 15 miliard dolarů denně, pak se musí rozhodnutí dělat jinak,“ míní ekonom a uvádí příklad:
Neměli bychom čekat, které testy fungují nejlépe, ale měli bychom vyrábět oba typy. Neměli bychom čekat, až se vakcína otestuje, ale měli bychom vyrábět všechny kandidáty, u kterých je šance na úspěch. Pokud by to ekonomciké problémy zkrátilo byť jen o jediný týden, pak hovoříme o úsporách ve výši stovek miliard dolarů a to odpovídá dvěma měsícům rozpočtu na obranu.
Zdroj: The American Interest, The Conversable Economist