Víkendář: Italové vyhlíží světlo na konci tunelu

Koronavirus je pro Itálii těžkým šokem. Vede i k tomu, že utichla většina ekonomické aktivity, nezastavily se jen základní služby. Poukazuje na to Der Spiegel s tím, že bezpočet lidí ztratilo zaměstnání, dlouhá řada z nich je na potravinových lístcích, firmy bankrotují. Lidé se také ptají, „proč se k nim dostává tak málo z miliard pomoci?“ Vláda pak musí „zorganizovat podporu firmám, kterou si ale nemůže dovolit“.

Vážnost situace je podle Spiegelu dobře patrná na situaci v Benátsku, které je jedním z nejbohatších regionů v zemi. Roberto Bottoli z průmyslového svazu Confindustria tvrdí, že pokud nebude výroba ihned otevřena, nastane katastrofa. Firmy totiž ztrácí sezónní zakázky a mezinárodní zákazníci se obracejí na zahraniční konkurenci. Benátsko přitom podle Spiegelu reagovalo na epidemii rychleji a razantněji než Lombardie, a tudíž se mu ji podařilo dostat rychleji pod kontrolu. Nyní by jeho vláda chtěla rychlejší uvolnění restrikcí, ale sama tak učinit nemůže a musí čekat na centrální rozhodnutí z Říma.

Mezinárodní měnový fond očekává, že italská ekonomika letos klesne o 9 %. Italská centrální banka Banca d’Italia zase odhaduje, že restrikce přináší týdenní ztráty ve výši 9 miliard eur. Tvrdě postižen je turistický ruch, který je nejvýznamnějším odvětvím v zemi. Italská asociace malých a středně velkých firem sdružuje asi 250 000 podniků a její zástupce Tommaso Cerciello varuje před tím, že tyto firmy nevidí „světlo na konci tunelu“. Problém představuje podle jeho názoru mimo jiné obrovská byrokracie.

Der Spiegel dává několik příkladů současné situace korporátního sektoru v Itálii. Michele Prisco stojí v čele společnosti Falp, která má 25 zaměstnanců a vyrábí kovová zábradlí a prvky do komínů. Je zavřená již dva měsíce, tržby klesly na nulu, ale neobdržela žádnou pomoc ze strany vlády, a to ani ve formě půjčky. Společnost by ráda obnovila výrobu, avšak majitel tvrdí, že „za dveřmi stejně asi nestojí řada zákazníků“.

Textilka Alcantara byla naopak prohlášena za firmu, jejíž produkce je nezbytně nutná. Její ředitel Andrea Boragno si je podle svých slov dobře vědom toho, jaké štěstí to pro firmu znamenalo. Vedení se snaží zvýšit bezpečnost poskytováním roušek, měřením teploty a testy. Ohledně vládních půjček ale ředitel tvrdí, že by pravděpodobně bylo možné od vlády úvěr získat, ale rychleji a za lepších podmínek to jde od banky.

Ekonom Stefano Manzocchi odhaduje, že zastavena je polovina výrobního sektoru v zemi, poskytování státní pomoci podle něj postupuje pomalu, ale dochází ke zlepšení, a to i díky chování bank. Der Spiegel k tomu dodává, že pohled na vysoké vládní dluhy může vést v kombinaci se slabou státní správou k tomu, že přehlédneme, „jak velký je soukromý sektor, jak rozšířené je vlastnictví nemovitostí a jak odolné byly italské firmy během minulých krizí.“

Zdroj: Der Spiegel