Ve světě…
Akcie pár čtvrtletí (ne)zajímá: FTAlphaville si podobně jako řada dalších všímá vysokých valuací akciových trhů a poukazuje na argumenty Matta Levina z Bloombergu a „známého stratéga“ Michaela Mauboussiniho. Podle nich se trhy chovají podle dlouhodobého výhledu a moc se nestarají o to, co nastane v několika následujících čtvrtletích. Podle FTAlphaville jde o pádný argument. Ale na druhou stranu „byste si asi vylili kafe na klávesnici, kdyby by vám nějaký analytik řekl, že odhaduje hodnotu firmy na základě valuačního násobku aplikovaného na zisky roku 2030“.
FTAlphaville ovšem poukazuje i na analýzu zaměřující se na čínskou společnost Nio, která vyrábí elektromobily. „Sell-side analytici jsou často obviňování z toho, že je zajímá jen krátké období, ale cílová cena založená na násobku aplikovaném na zisky projektované za devět let se nám zdá poněkud příliš agresivní“, píše FTAlphaville v reakci na to, jak pojal valuaci této společnosti.
Analýza totiž hovoří o tom, že PE ve výši 7,7 bylo aplikováno na zisky roku 2030. Předtím tak banka činila se zisky roku 2023, ale nyní míní, že je lepší použít zisky roku 2030. Protože pak již bude automobilka dosahovat růstu podobného jako tradiční automobilky nyní (a tudíž je relevantní použít i zmíněné PE, za které se nyní obchodují). Banka získanou cílovou cenu diskontuje na její současnou hodnotu průměrným nákladem kapitálu ve výši 11,9 % a dochází k závěru, že cílová cena je o 50 % nad cenou tržní.
Zrod býčího trhu: Liz Ann Sonders z investiční společnosti Schwab poukazuje na sérii negativních zpráv z USA, počínaje počtem zemřelých na COVID-19, přes počet lidí bez zaměstnání a konče masovými protesty a rabováním. I tato ekonomka se zamýšlí nad tím, jak mohou v takové situaci být ceny akcií tak vysoko. Jeden z nejčastějších argumentů, které ona sama slýchá, zní, že trh je zmanipulovaný a ceny jsou pokřivené.
Takové argumenty zaznívají ve spojitosti se současnou monetární politikou Fedu a Sonders dodává, že peněžní nabídka skutečně roste velmi prudce. Na stranu druhou se ale propadá rychlost obratu peněz v ekonomice. „Toto tištění peněz, což není tak úplně přesný výraz pro to, co Fed dělá, by se stalo inflačním pouze v případě, že by se nově vytvořená likvidita dostala přes půjčky do ekonomiky a zvedla rychlost obratu peněz. Bez toho se inflace v reálné ekonomice nezvýší, ale bude patrná na cenách investičních aktiv,“ míní Sonders.
Sonders vedle likvidity poukazuje i na to, že americká ekonomika byla ve snaze zabránit šíření epidemie velmi rychle uzavřena a akciový trh se prudce propadl. Jeho růst ale obvykle nastává ještě před tím, než je dosaženo dna recese a může tomu tak být i nyní. „Sir John Templeton řekl, že býčí trh se rodí z pesimismu, na skepsi vyrůstá, dorůstá na optimismu a umírá na euforii,“ píše Sonders. Investorům každopádně ekonomka radí, aby se nepokoušeli o časování trhu a drželi starých dobrých zásad, jako je dostatečná diverzifikace.
Propad a oživení v eurozóně: ECB představila aktuální projekce vývoje v eurozóně. Podle nich dojde letos v eurozóně k téměř 9% propadu ekonomické aktivity, v následujících dvou letech by ekonomika měla růst o 5,2 % a 3,3 %. Inflace by se měla postupně zvedat z 0,3 % na 1,3 %:
Investiční společnost Pictet v následujícím grafu srovnává poslední PMI a PMI před měsícem u vybraných evropských zemí. Pictet poukazuje zejména na to, že v Řecku a Itálii nastalo znatelné zlepšení. Naopak v zemích, jako je Německo či Nizozemí, k výraznějšímu posunu nedošlo, ale předchozí propad tu také nebyl tak prudký:
Příjmy ospravedlňují optimismus: Francouzská investiční banka Natixis tvrdí, že vývoj příjmů amerických domácností ospravedlňuje optimismus. Mimořádný propad mezd totiž kompenzuje ještě více výjimečný růst vládních transferů – viz následující graf. Natixis ale dodává, že „dosáhnout oživení tvaru V bude i tak složité“. Z části proto, že řada ekonomických subjektů bude muset snižovat své dluhy a to se projeví na celkové poptávce.
Jak otevřít hospodu: Britský Wired se zamýšlí nad otevíráním hospod a restaurací, tedy podniků, které epidemie „srazila na kolena“. Wired míní, že řada z nich se v budoucnu bude spoléhat zejména na aplikace. Ve Velké Británii před epidemií fungovalo asi 47 000 hospod a podle British Beer and Pub Association (BBPA) nepřežijí čtyři z deseti. Jejich otevírání probíhá nyní, ale je uplatňováno „pravidlo dvou metrů“ a podle BBPA to znamená, že otevřít může jen asi třetina podniků. A těm se kvůli tomuto požadavku kapacita sníží o tři čtvrtiny. Hospody tak lobují za snížení povinné vzdálenosti hostů na jeden metr.
Zmíněné aplikace by měly sloužit zejména pro zamluvení místa v hospodách a restauracích tak, aby byla co nejvíce využita jejich kapacita a návštěvy maximálně rozprostřeny v čase. Majitelé restaurací také sází na venkovní zahrádky, či vaření jídel pro ty, kteří si je odnesou domů. Podle některých názorů mohou být nyní ve výhodě podniky na venkově, popřípadě na malých městech, které mají více prostoru pro venkovní posezení.
Skepticky se majitelé britských hospod a barů staví k různým plexisklům a nástrojům, které by měly návštěvníky separovat od sebe. Majitel hospody Drunken Duck zase hovoří o tom, že místní lidé se s jeho podnikem „pevně identifikují“, řada z nich je nyní osamocených a izolovaných. Hospoda je pro ně přívětivým místem, které znají. „Nyní, když jej potřebují nejvíce, tam ale nemůžou“.
Pesticidy a přidaná hodnota: Eurostat tento týden nabízí srovnání některých evropských zemí podle toho. Jak se v nich mezi lety 2011 a 2018 změnilo používání pesticidů. Zatímco na Kypru jejich prodeje vzrostly téměř o 100 %, v Portugalsku klesly o více než 40 %. V Německu se jejich používání v podstatě nezměnilo, na Slovensku zaznamenali téměř 40% růst, ale u nás prodeje klesly zhruba o čtvrtinu:
Porovnání absolutních čísel z roku 2018 dominuje Francie, kde jsou prodeje pesticidů téměř dvojnásobné, než v Německu a znatelně převyšují i Itálii a Španělsko. Česká republika je na tom podobně jako Rakousko, či Finsko:
Eurostat také přináší srovnání vybraných zemí podle tvorby přidané hodnoty. V celé EU, Spojených státech, ale i v Brazílii hrají zdaleka největší roli služby. Jejich podíl je naopak znatelně nižší v zemích jako Rusko, Jižní Korea, nebo Čína, kde má větší význam výrobní sektor, či v případě Ruska těžba nerostných surovin:
a u nás doma...
Návrat k běžnému fungování: Centrum.cz přináší zprávy o tom, že „tři čtvrtiny Čechů se obávají druhé vlny pandemie, třetina zbytečně nevychází z domu“. Pocit osobního ohrožení nákazou je ale v Česku „momentálně nejnižší od vyhlášení nouzového stavu, vyjádřilo se 55 procent dotázaných“. Informace se opírají o průzkum agentury Ipsos. „Klesajícímu pocitu ohrožení a rozvolňování preventivních opatření odpovídá i chování lidí, kteří se stále více vrací k běžnému fungování,“ uvedla agentura. Polovina veřejnosti se podle ní domnívá, že „dostat virus pod kontrolu potrvá déle než šest měsíců. Na konci dubna měla tento pocit zhruba třetina lidí. Desetina populace naopak míní, že virus je již nyní pod kontrolou“.
Návrat dětí do škol hodnotí podle průzkumu pozitivně 65 procent rodičů, kterých se situace týká, naopak negativně tento krok vidí 27 procent rodičů. Čtyři pětiny lidí uvádí, že Česko zvolilo pro řešení pandemie optimální postup. Častěji jsou o tom přesvědčené ženy, lidé starší 66 let a také lidé z malých sídel do 1000 obyvatel. Lidé oceňují hlavně nošení ochranných pomůcek, brzké zavedení bezpečnostních opatření a také uzavření hranic, píše centrum.cz
Naše voda v Bangladéši: Seznam.cz přináší rozhovor s ředitelem úseku hydrologie Českého hydrometeorologického ústavu Janem Daňhelkem. Podle něj současné srážky zlepšily stav a nasycení půdy, „jak v té horní vrstvě, tak v těch nižších profilech“. U podzimních vod se ale stále projevuje dlouhodobý deficit. Dopady sucha podle odborníka „na velkou část lidí vlastně nejsou zas až tak hmatatelné, protože když si vezmete, u nás 98 % obyvatel je napojeno na vodovodní sítě...to, že byste otočili kohoutkem a voda vám netekla, je případem spíš nějakých menších obcí, které jsou závislé na lokálním zdroji“.
Minulý týden byla tropická níže, která šla na Bangladéš a „samozřejmě se tam vypršela“, uvedl odborník ve vztahu ke globálnímu koloběhu vody. Na otázku „takže voda, která chybí v naší půdě, teď je v Bangladéši“, odpověděl, že to tak „můžeme v nadsázce říci“. A dodal: „Je zkrátka někde jinde, v severní Evropě, ve Skandinávii, tam může být vlhčeji, může se vypršet nad oceánem...nám opravdu, co nespadne, tak s tím nějakým způsobem hospodařit nemůžeme“. I přesto ale „nejsme odsouzeni k suchu, v žádném případě. My se musíme naučit hospodařit s tou vodou, kterou máme“. Což mimo jiné znamená zmenšit rozlohy polí, vybudovat remízky, meze - „tohle všechno je první záležitost, na kterou musíme myslet“.