Dnes si na to vzpomene již málokdo, ale když v roce 2008 udeřila Velká recese, docházelo ke značným sporům o to, jaká ekonomická teorie byla v tehdejší situaci relevantní, a tudíž jaká má být uplatněna ekonomická politika. Například známá jména jako Robert Lucas a John Cochrane připomínala koncept ricardiánské ekvivalence s tím, že fiskální stimulace bude kvůli ní neefektivní. Poukazuje na to ekonom Noah Smith, podle kterého se Lucasovo tvrzení nakonec ukázalo jako mylné. Nicméně celá věc vypovídá o tom, jak intenzivní byla v té době ekonomická debata. Dnes se podle Smithe nacházíme v úplně jiné situaci, kterou lze shrnout do prohlášení: „Prostě lidem dejte peníze.“
Smith připomíná, že po roce 2007 to bylo s debatou o ekonomických teoriích stejné u fiskální i monetární politiky. Centrální bankéři podle něj například intenzivně probírali relevanci takzvaných DSGE modelů. Tedy modelů dynamické stochastické celkové rovnováhy, které Smith podle svých slov v té době kritizoval a přednášel o nich i v Bank of England. Když hovořil o jejich slabých stránkách, „delegáti ze švédské centrální banky bouchali rukou do stolu a požadovali, abych přesně popsal, která část se mi nelíbí – dynamika, stochastika či rovnováha,“ píše Smith ve snaze ukázat, jak široká byla po roce 2007 debata o relevanci konkrétních ekonomických teorií a přístupů.
„Deset let poté se tohle všechno zdá být něčím z jiného století. Recese vyvolaná pandemií je hlubší než Velká recese a vládní kroky, které na ni reagují, jsou větší a odvážnější. I přesto se ale zatím vlastně nedebatuje o makroekonomické teorii,“ pokračuje ekonom. Jen pár ekonomů, jako například Olivier Blanchard, občas zmíní nějaký teoretický koncept, ale jde jen o obecná prohlášení. Blanchard konkrétně ve své prezentaci na Brookings hovořil o tom, že vlády by se neměly v současné době obávat růstu zadlužení a v této souvislosti zmínil teorii dlouhodobé stagnace a také teorii zápůjčních fondů. Nic z toho ovšem nebylo prezentováno v nějakém uceleném rámci či modelu.
Smith zmiňuje i dalšího známého ekonoma, Kena Rogoffa, který „býval známým rozpočtovým jestřábem“. I on je nyní podle všeho zastáncem efektivity současné fiskální stimulace. Ohledně dluhové udržitelnosti zase panuje obecný konsenzus, že sazby leží nízko, na tyto úrovně se dostaly dlouhodobým trendem, tudíž je bezpečné zvyšovat dluhy. Menší obavy budí možnost budoucího růstu sazeb, ale opět není prezentována žádná ucelená teorie, která by říkala, kdy by k takovému růstu mohlo dojít a proč. Namísto toho vznikl konsenzus „dejte lidem peníze“, který podle Smithe uvítá přicházející Bidenova vláda. I Janet Yellenová, která v minulosti vyjadřovala obavy o udržitelnost vládního zadlužení, nyní zastává názor, že v současné situaci je namístě významná fiskální stimulace.
Proč k onomu posunu od intenzivních debat nad teoretickými východisky k současnému jednoduchému konsenzu došlo? Podle Smithe se politici z poslední krize poučili, DSGE modely se během ní ukázaly být velmi slabé a centrální bankéři se proto opět přiklonili k používání jednoduchých modelů a intuice. Modely, které soustavně predikovaly vysokou inflaci, se ukázaly jako mylné, a „pokud nějaký nástroj nefunguje, prostě jej přestanete používat, i když to znamená, že něco uděláte ručně“.
Smith také poukazuje na to, že po roce 2008 došlo k některým pokusům o fiskální utahování s nevalnými výsledky a i to přispělo ke změně pohledu na fiskální politiku. Ta nastala i v Mezinárodním měnovém fondu, který byl dříve považován za „baštu rozpočtových jestřábů“. A v neposlední řadě je možné, že ekonomové nyní věnují větší pozornost dění v politice a ve společnosti. Smith v této souvislosti poukazuje na nepokoje, které v USA panovaly již před pandemií v roce 2019.
Výsledkem je to, že i ekonomové mohou více tíhnout k názoru, že pokud vláda udělá chybu, je lepší ji udělat v tom, že lidem dá příliš mnoho peněz, než že jich dá příliš málo. „Není žádný DSGE model, který by řekl, jak proti sobě vážit hněv veřejnosti a riziko budoucího růstu sazeb,“ píše ekonom. To vše se může změnit, pokud vytvoříme lepší ekonomické modely, nebo ve chvíli, kdy by se jasně ukazovaly náklady spojené s vysokými vládními výdaji. Do té doby ale možná bude dominantní ekonomickou teorií teze: „Prostě dejte lidem peníze.“
Zdroj: Noahpinion