Pokud se podíváme na energetický sektor přes poměry cen akcií a jejich účetních hodnot, zjistíme, že akcie ropných firem nejsou historicky nijak nízko. A zároveň nízko jsou. Dnes o tomto „rozporu“ s připomínkou zkolabovaného investičního cyklu tohoto odvětví a zpestřením ve formě Tobinova Q.
1. Energetika na standardu, ale hluboko pod trhem: Následující graf ukazuje valuace energetického sektoru obchodovaného v USA. Nejde o častěji používaný poměr cen a zisků na akcii PE, ale o poměr cen akcií k jejich účetním hodnotám PBV. Modrá křivka ukazuje přímo PBV, modré pole PBV energetiky relativně k PBV celého trhu. Podle modré křivky se valuace zvedly z historického dna dosaženého v roce 2020, nyní se PBV pohybuje u dvou, tedy na úrovni docela typické pro obrobí po roce 2008:
Zdroj:
Samotné PBV by tedy naznačovalo, že nyní se energetický sektor pohybuje někde na cca desetiletém standardu. Jinou řečí ale hovoří modré pole, které ukazuje, že relativně k celému trhu je nyní energetika valuačně velmi nízko. Obojí dáme dohromady lehce tím, že valuace celého trhu jsou nyní mimořádně vysoko (viz i níže – předpovědi GS) a energetika se nachází „jen“ na svém standardu.
2. Strukturální energetické změny: Proč jsou valuace celého trhu mimořádně vysoko? Naposledy včera jsem připomínal, že nejen kvůli nízkým sazbám, ale kvůli poměru těchto nízkých sazeb k mimořádně vysokému očekávanému růstu zisků. Sazby se týkají všech odvětví, energetika tak evidentně nesdílí se zbytkem trhu ona vysoká růstová očekávání. A navíc u ní zřejmě můžeme směle uvažovat o vyšších rizikových prémiích. Obojí jako důsledek dlouhodobého výhledu daného snahami o posun směrem k udržitelnosti a omezení emisí.
Na strukturální změnu ve výhledu ropných firem může ukazovat i další graf, který porovnává ceny ropy s plánovanými investicemi tohoto odvětví. Jak vidíme, v posledních čtvrtletích zkolaboval tradiční cyklus „nízké ceny – nízké investice – růst cen – vysoké ceny – vysoké investice – pokles cen...“. Znatelný růst cen ropy totiž není následován investičními plány a nabízí se jednoduché vysvětlení – ropné firmy to do značné míry zabalily a částečně mohou jít směrem řízeného zániku (o kterém jsem tu před časem hovořil).
Zdroj:
3. Tobinovo Q: Investiční plány ropných firem by také nemusely reagovat na současné vyšší ceny ropy v případě, že by se jejich vedení domnívalo, že cenový růst je jen krátkodobý - ceny zase půjdou znatelně dolů (hnědá křivka se vrátí k modré namísto aby modrá doháněla hnědou). Uvažme ale následující: V prvním grafu jsme viděli, že ceny akcií jsou asi na dvojnásobku jejich účetních hodnot. Kdyby (a je to nemalé kdyby) účetní hodnoty byly relativně dobrým ukazatelem takzvané reprodukční hodnoty, dostali bychom vedle PBV také takzvané Tobinovo Q. Pokud je přitom tento ukazatel větší než jedna, firmy by měly mít motivaci k investicím, a naopak.
Takže PBV/Tobinovo Q by stejně jako současné ceny ropy naznačovaly, že ropné společnosti mají prostor pro vyšší investice a expanzi kapacit. K tomu valuace na pokrizovém standardu, ceny ropy relativně vysoko, ale nechce se jim.