Ve světě ekonomické teorie se příliš často revoluce nekoná. A přeci na začátku 90. let minulého století byl z trůnu teorií o měnové politice sesazen monetarismus pragmatickým přístupem známým jako cílování inflace. Horlivé zastánce cílování inflace by se dalo popíchnout tvrzením, že jediným novým prvkem u tohoto přístupu k měnové politice je vliv na inflační očekávání. Vše ostatní, ačkoli zabaleno do krásného modelového aparátu, tu bylo dávno před cílováním inflace. Nechme ale stranou akademické hašteření.
Cílování inflace se věnuje zcela čerstvé podzimní vydání publikace
World Economic Outlook z dílny Mezinárodního měnového fondu (IMF). Podle údajů IMF dosud oficiálně přijalo cílování inflace 8 vyspělých zemí a 13 zemí ze škatulky emerging markets (včetně ČR). Ve studiích o cílování inflace vykrystalizoval konsensus, že přechod k cílování inflace by měl být doprovázen splněním několika podmínek. Ty se obvykle týkají institucionálního uspořádání (nezávislosti centrální banky), vyspělosti praxe v ekonomickém modelování a prognózování, ekonomické struktury (ve smyslu minimálních státních intervencí do tvorby cen) a stavu finančních systému (aby cíle měnové politiky nekolidovaly s potřebou stabilizace finančního systému). Právě splnění těchto podmínek se věnuje část analýzy IMF. Výsledky jsou v následujících grafech:
Obr.: Plnění podmínek cílování inflace před jeho přijetím
Zdroj: World Economic Outlook, September 2005 |
V analýze IMF bylo plnění každé z uvedených podmínek ohodnoceno na stupnici od nuly (úplné nesplnění) do jedné (ideální stav). Česká republika přešla k cílování inflace od začátku roku 1998. Překvapivé je zjištění, že výchozí podmínky tomuto kroku nebyly příliš nakloněny. Za horší výchozí situace se k přechodu k cílování inflace odhodlaly jen Filipíny a Izrael. Minusy české reality tehdy byly především stav finančního sektoru a vysoký podíl regulovaných cen ve spotřebním koši. Bankovní sektor pročistila privatizace za štědré asistence KOB/ČKA. Vliv vlády na tvorbu cen ale zůstal zhruba stejný. Přesto se cílování inflace v ČR ujalo a i přes podstřelování inflačních cílů a stále ještě poměrně vysoké proměnlivosti inflace (od -0,4 % do 5,9 % v posledních čtyřech letech) je většina hodnocení kladných. Hlavním trumfem centrální banky je ale stabilizace inflačních očekávání na nízké úrovni, o čemž svědčí jak průzkumy mezi podniky a domácnostmi, tak poměrně snadná dohoda centrální banky s odbory v otázce přiměřeného růstu mezd. Buď měla ČNB kliku, nebo to s nezbytností plnění uvedených podmínek nebude tak horké.