Robert N. McCauley poukazuje na stránkách VoxEU, že v případě nefunkčních trhů s dolarovým financováním může potřebnou likviditu dodat americká centrální banka. Federální rezervní systém tak v minulosti činil prostřednictvím tzv. stálých swapů centrálních bank. Ekonom se pak zabývá scénářem, v němž Fed odmítne poskytnout ostatním centrálním bankám podobné úvěry.
MyCauley připomíná, že 14 hlavních centrálních bank drží v bezpečných aktivech v USA zhruba 1,9 bilionu dolarů. Mohly by podle něj proto vytvořit „dolarovou koalici“, a to sdílením svých dolarových aktiv a jejich výměnou v případě potřeby. Má smysl o něčem takovém vůbec uvažovat? Ekonom poukazuje na následující:
„Dne 16. dubna 2025 předseda Federálního rezervního systému Jay Powell ujistil profesora Raghua Rajana, že Fed je připraven dodávat dolarovou likviditu prostřednictvím stálých swapů centrálních bank. V případě potřeby může Fed poskytnout stovky miliard svých úvěrů partnerským centrálním bankám, které následně půjčují svým komerčním bankám. Powell zdůraznil, že tím Fed zajišťuje transmisi své vlastní politiky v době, kdy globální trhy s financováním v dolarech zamrznou.“ Co když ale nastane „nepravděpodobná možnost“, kdy Fed v případě nefunkčnosti trhů s dolarovým financováním vedoucí roli nepřevezme? Co kdyby některé budoucí vedení Fedu odmítlo poskytnout úvěr prostřednictvím swapů centrálních ban? Třeba s tím, že „nechce opět zachraňovat Evropu“?
Tento scénář podle ekonoma stojí za zkoumání, i když se skutečně zdá velmi nepravděpodobný. Například proto, že 20. března agentura Reuters informovala, že evropští centrální bankéři probírají alternativu swapů od Fedu. „Tento scénář nás přivádí ke Kindlebergerově pasti. Riziku, že slábnoucí světová mocnost postrádá schopnost pomáhat světu a vzestupující mocnost zase vůli k takovému kroku,“ píše ekonom. A připomíná: „V roce 1931 nebyla Bank of England (BoE) už schopna pomáhat a Fed ještě nebyl schopen sloužit Rakousku jako věřitel poslední instance. V důsledku toho se krize rozšířila do Německa, Británie a nakonec i do USA.“
Centrální banky bez přístupu k likviditě od Fedu by podle experta proto mohly vytvořit zmíněnou dolarovou koalici. Existuje přitom mnoho precedentů pro centrální banky, které si navzájem půjčují peníze, které nepocházejí z jejich vlastní země. Jeden známý příběh například hovoří o tom, jak v roce 1857 jel vlak se stříbrem z Vídně do Hamburku, protože rakouská banka vyhověla žádosti o pomoc a zabránila hrozícímu krachu většiny hamburských bank. Mimo jiné umožnila kapitánům lodí vyložit svůj náklad s určitou nadějí na zaplacení dodávek.
Během tzv. Baringovy krize v roce 1890 zase trvalo Banque de France asi den, než z Paříže do Londýna odeslala 707 547 uncí zlata v hodnotě 3 milionů liber po cestách, vlakem i lodí. Bedny se zlatem se přitom údajně vrátily přes Lamanšský průliv bez otevření. Stačilo, když pouze signalizovaly, že libra je stejně dobrá jako zlato. Guvernér Bank of England nebyl nadšený z toho, že požádal Francouze o pomoc, ale půjčka nakonec skutečně uklidnila paniku. Podobné případy nastaly i v moderní době a zmíněná koalice, pokud by vznikla, by podle ekonoma „nezávisle posuzovala povahu krize,“ ve které by mohla zasahovat.
Vedoucí postavení v uskupení centrálních bank by mohly mít ECB, Bank of Japan (BoJ), SNB, BoE a Bank of Canada. ECB a BoJ byly největšími uživateli swapových linek Fedu v letech 2008 a 2020. Během tzv. runu na Credit Suisse v roce 2023 zase získala SNB jedinečné zkušenosti s využitím 60 miliard dolarů od newyorského Fedu. Nová koalice by mohla využít technickou podporu BIS, míní ekonom.
Zdroj: VoxEU