V článku Trendy v internetovém bankovnictví v EU jsme uvedli, že internetové bankovnictví by mělo vést ke snižování nákladů bank. Je sice pravda, že rozjezd a prohlubování povědomí klientů o novém distribučním kanálu nutně vyžaduje vysoké náklady (obzvlášť když se ukazuje, že klienti bank jsou poměrně konzervativní a k novým službám přecházejí pouze postupně), avšak přímé bankovnictví má nižší nároky na počet zaměstnanců a na rozsah provozních prostor. (celý článek naleznete, kliknete-li
Trendy v internetovém bankovnictví v EU)
Na druhou stranu není doposud zcela zřejmé, zda je internetové bankovnictví pro banky přínosné z hlediska výše zisku. Cenová politika bank bývá totiž značně agresivní ve snaze získat maximum nových klientů, což se může odrazit i v poklesu celkových výnosů, pokud se nepotvrdí předpoklad vyššího objemu křížových prodejů, z kterých banky dosahují vyšší marže. Navíc, banky v praxi nedokáží přiřadit provozní výnosy a náklady k jednotlivým distribučním kanálům, což přesné měření přínosu nových distribučních kanálů ztěžuje.
Stejně jako v Evropě se ukazuje i v ČR, že je poměrně málo klientů, kteří jsou ochotni přejít od tradiční k čistě elektronické bance. Relativně dobrým příkladem může být eBanka, která se nejprve vydala cestou čistě elektronické banky, ale posléze svoji strategii přehodnotila a nyní má cca 30 poboček a zřizuje službu osobního bankéře. Trend u největších (čistě kamenných) českých bank byl opačný, tj. postupně svým klientům začaly nabízet jednotlivé služby přímého bankovnictví. Dnes se v těchto službách některé banky přímo podbízejí, tj. stimulují klienty zvýhodněnými cenovými nabídkami či zdražením běžných operací prováděných na přepážkách. Rozšířenost aktivních služeb přímého bankovnictví u tří největších českých bank ke konci roku 2002 ilustruje následující tabulka:
 |
Také jsme v minulém článku uvedli, že na příkladu severských bank, kde alternativní distribuce dosáhla v Evropě největšího rozsahu, se často dokladuje, že internetové bankovnictví přispívá ke zvyšování efektivnosti či poklesu nákladů bank. U finských a švédských bank je tak poměr počtu zaměstnanců a poboček na 1 000 obyvatel z evropského hlediska velmi nízký. Jak si z tohoto pohledu vedou české banky uvádí následující graf:
 |
Je ale zřejmé, že nízký počet poboček i zaměstnanců bank na 1 000 obyvatel v ČR i SR není primárně ovlivněn rozvinutostí přímého bankovnictví, ale rozvinutostí celého bankovního sektoru. Jelikož středoevropské bankovní trhy stále výrazně zaostávají svým významem v ekonomikách za stavem v západní Evropě, nelze na základě výše uvedeného grafu efektivnost bank ve střední a západní Evropy přímo srovnávat. Např. Erste Bank, mateřská společnost České spořitelny, na rakouském trhu vykazuje vyšší penetraci elektronického bankovnictví (cca 16 %), přesto by se Rakousko ve výše uvedeném grafu ocitlo na opačném konci než ČR.
Jan Hájek