Dnešním dnem končí měsíc červen, druhé čtvrtletí tohoto roku a současně jeho první pololetí. První dva měsíce tohoto roku byly charakterizované pokračující skepsí, přelévající se z posledních tří měsíců roku 2008. Poté přišlo mohutné, cca dvouměsíční vzepětí, následované jakýmsi přešlapováním na místě. Kardinální otázka, kterou si nyní každý soudný investor klade je – kam dál? Názory se různí a oscilují mezi nezřízenou skepsí a mírným optimismem.
Podle jedné z posledních studií pánů Rogoffa a Reinharta, kteří se zabývali bankovními krizemi v 15 nejrozvinutějších státech světa, vykazují tyto krize několik výsostně společných znaků:
- vládní dluh se v průběhu prvních třech let takovéto krize průměrně zvýší o 86 %,
- akciový trh obvykle poklesne průměrně o 56 %,
- míra nezaměstnanosti se zvýší o 7 % na horizontu 50 let,
- ceny nemovitostí se za 6 let v reálných cenách sníží o 36 %,
- HDP za první dva roky kumulativně poklesne o 9,3 %.
Za pozornost nepochybně stojí nejenom absolutní výše ekonomického zpomalení, ale také jeho délka – tři roky, pět let, šest let. Vzhledem k velikosti současných problémů globálních ekonomik je namístě úvaha, zda „zelené výhonky“ v komentářích některých ekonomů nejsou pouze zbožným přáním, spíše než realitou.
Druhá taková studie, provedená Bank of England na téma 33 systémových krizí mezi roky 1977-2002 (prezentovaná v rámci Financial Stability Review v roce 2003), přichází s podobnými závěry:
- průměrná délka takové krize je obvykle 4,3 roku,
- průměrný poměr nesplácených úvěrů dosahuje 26,7 %,
- kumulativní náklad na záchranu bankovního sektoru dosahuje 7,8 % HDP (bez případné měnové krize), nebo 17,4 % v případě jejího propuknutí,
- dvě třetiny všech bankovních krizí vedou ke krizím měnovým (propad lokálních měn proti USD je cca -25 %),
- medián kumulativního výpadku produkce je 23,1 % proti předchozímu trendu na horizontu 10 let.
Opět se, stejně jako v předchozím případě, nabízí otázka, zda současná krize bude oproti výše zmiňovanému průzkumu nadprůměrná, podprůměrná nebo prostě a jednoduše průměrná. Divokou kartou je v tomto případě rozsah státní pomoci, ať už fakticky poskytnuté či implicitně slíbené. Současný konsensus je spíše na straně „rychlé“ varianty, i když zbytky Wall Street (které ještě stojí) jsou vnímány spíše jako jeden z odborů amerického Treasury a „centrální banky“ Fed.
Na jasně položenou otázku z úvodu tedy nejspíš není jasná odpověď, a pokud ano, dozvíme se ji – jako ostatně vždy – až ex post. Nechme se proto překvapit a v mezidobí si užijte prázdnin.
Hezký týden přeji,