Americké centrální bance Fed se za poslední rok ve snaze zachránit bankovní sektor podařil bezprecedentní krok – zvládla akumulovat aktiva a „dluhy“ v souhrnné hodnotě převyšující 2 biliony dolarů. Ten, kdo to všechno zaplatil (a komu je Fed minimálně nominálně odpovědný) – americký daňový poplatník – však nemá nejmenší tušení kam, resp. komu všechny ty peníze odešly. Nikdo se neobtěžoval informovat veřejnost o tom, a) kdo byl příjemcem záchranných půjček, b) jaké objemy finančních prostředků byly té které instituci poskytnuty, c) jaká aktiva byla poskytnuta jako zástava a hlavně d) proč byly tyto půjčky vůbec poskytnuty. Fed tvrdí, že americký občan nemá na tyto informace právo a velmi tvrdošíjně odolává pokusům tato data v rámci zákona Freedom of Information Act získat.
Fed ve své argumentaci oponuje tím, že nemůže uvedené dokumenty vydat, aniž by tím současně nestigmatizoval uvedené banky. Paralelně podle slov Fed existuje riziko, že spotřebitel, resp. vkladatel, dostane strach a půjde si do „postižené“ banky pro své vklady. Tím by se spustila jen těžko kontrolovatelná vlna „nájezdů na banky“, která by je v této fázi již nepochybně položila na záda. Je však také pravda, že neexistuje žádný empirický důkaz, který by tato tvrzení podporoval - možná právě naopak. Když v listopadu loňského roku dostala 20 miliard dolarů nového kapitálu a současně garanci, která jí chrání před ztrátami z toxických aktiv, akcie během obchodování v New Yorku poskočily až o 60 %. Ve zhruba stejné době cena akcií Financial Corp. – čtvrtého největšího online brokera podle objemu klientských aktiv – poskočily o 50 % (nejvíce za posledních 12 let) po zprávě, že firma podle všeho získá finanční podporu v rámci vládního programu TARP.
Od roku 1913 je Fed nejvyšší autorita vládnoucí nad monetární politikou ve Spojených státech. Místo poskytování relevantních informací – tak, jak by se slušelo – Fed rozdává peníze bankám, kterým je poskytl daňový poplatník formou vkladů a federálnímu soudci tvrdí, že veřejnost se o osud těchto peněz nemusí bát.
Právo však tvrdí něco jiného – vládní administrativa nesmí zatajovat informace na základě hypotetické obavy, že by mohlo dojít k domnělé škodě. Fed by totiž musel u soudu prokázat, že v případě zveřejnění požadovaných informací by „okamžitě“ došlo ke zneužití těchto informací v konkurenčním boji. Současně by bylo třeba prokázat, že banky, které pomoc z programu TARP nepřijaly, by prezentovaly samy sebe jako kvalitnější finanční instituce v porovnání s těmi, které peníze dostaly. A to rozhodně nebude pro právníky Fedu jednoduché cvičení…..a proč by taky ostatně mělo?
Bude samozřejmě poučné pozorovat, jak nakonec tato nyní již výsostně právní bitva dopadne. Současně však uvedená kauza nastoluje několik otázek, na které nebude tak snadné nalézt odpovědi:
1) Kde je hranice mezi ochranou podnikatelského subjektu, obchodním tajemstvím a veřejným zájmem? I ten největší neználek nyní pravděpodobně tuší, že banky jsou technicky insolventní všechny – z definice poskytují bezhotovostní formou násobně více peněz, než kolik mají kryto vklady. Argument o riziku „nájezdu na banky“ tak není zcela bez hlavy a paty. Na druhou stranu je okruh bank, které jsou příjemci peněz z programu TARP, víceméně známý, a volání veřejnosti je tak spíše snahou získat alespoň nějaké konkrétnější informace.
2) Mnohem větším problémem se jeví (resp. za nějakou dobu bude) prázdná pokladna amerického fondu pojištění vkladů, tzv. Federal Deposit Insurance Corporation (FDIC). Ta se vyčerpala výplatami vkladů u několika desítek menších bank, které se zhroutily za poslední rok až dva a nebyly dost veliké na to, aby je zachraňoval daňový poplatník.
3) Čím déle bude administrativa otálet s poskytnutím požadovaných informací, tím více se budou množit paranoidně-konspirativní teorie o tom, kdo „za tím vším vlastně je“.
Osobně jsem velmi zvědavý, jaké informace a hlavně kdy se na veřejnost nakonec dostanou. Pokud si ale vzpomenete na tance kolem tzv. zátěžových testů bank, které de facto vyzněly do ztracena a nikdo pořádně neví, o co v nich šlo a jak byly prováděny, nemám nejmenší iluze, jak to dopadne. Ben Bernanke není typ člověka, který by svoje kamarády nechal snadno potopit….
Hezký týden přeji,