Na téma dnešního sloupku mi poměrně úspěšně přihrál čtenář našich stránek s nickem „baryk“, který na témata obsažená v minulém článku (najdete ho ZDE) reagoval takto – „Názor pana Žabži je podle mě pokus člověka, kterému ujel vlak a snaží se ospravedlnit sám před sebou tím, že trhy se nechovají racionálně. Jenomže pravdu má vždy trh“.
Dovolím si oponovat – tvrdit, že „pravdu má vždy trh“ je poměrně odvážné a pokud k tomu nedodáme několik dalších detailů, pak také poměrně zavádějící. Těším se na Vaše komentáře k tomuto tématu, pro začátek však několik vlastních postřehů:
Finanční trh jako takový je virtuální chiméra. Ve skutečnosti se jedná o vzájemně propojené klávesnice, za nimiž sedí několik skupin hráčů: a) investiční profesionálové pracující pro profesionální investory, b) investiční amatéři pracující pro profesionální investory, c) profesionální spekulanti - jednotlivci, d) amatérští spekulanti - jednotlivci, e) babičky z Horní Dolní, f) kolosální objem testosteronu (vzhledem k faktu, že finanční trhy pohlavně diskriminují ženskou polovinu populace). Na tomto místě je dlužno podotknout, že i babička z Horní Dolní může na trhu poměrně dobře prosperovat a toto pro někoho pejorativní označení určité skupiny investorů není míněno nijak hanlivě. Prostě to tak je. Z definice se tedy jedná o relativně demokratické prostředí, na němž operují jednotlivci s různou mírou finančního vzdělání a zkušeností, s různým objemem investovatelné hotovosti, s různými motivy pro své konání a hlavně s velmi rozdílnou mírou emoční stability a vytrvalosti. Posledně zmíněný faktor považuji za nesmírně důležitý, v současnosti možná za rozhodující – trhy jsou nyní jako celek taženy mnohem více emocemi, šeptandou a záhadně uniknuvšími informacemi, spíše než precizní a (čas zabírající) analýzou.
Při vědomí výše uvedeného lze s jistotou tvrdit, že se finanční trhy mají tendenci chovat jako stádo. To znamená, že v případě pozitivního vývoje (který lidské psychice velmi lahodí) začnou vědomě vyhledávat, publikovat a donekonečna omílat informace tento trend potvrzující a naopak vědomě ignorují varovné signály. V případě poklesu je situace zcela opačná – investoři propadají depresi a cíleně hledají ještě depresivnější informace, které by je v jejich zoufalství utvrdily. V těchto extrémních polohách se kompletně vytrácí chladný rozum, který je plně nahrazen emocemi. A právě to je bod, kde investoři přemýšlející „jinak než trh“ mohou zaznamenat kolosální úspěchy – možná proto, uprostřed obecné paniky na finančních trzích, Warren Buffett hodil záchranné lano (189,3 USD, 0,60%), vyjednal si pro svoji investici bezprecedentní podmínky a nyní na tom vydělává nemálo dolarů. Pro rýpaly – nehodnotím výkon Berkshire Hathaway jako celku, ale tento konkrétní případ.
Trh má možná vždy pravdu – jen je třeba dodat, že mu to občas trochu trvá. Slovy jednoho českého portfolio-manažera: „Kamaráde, když si počkáš, trh si Tě vždycky najde a přijde Tvým směrem“. Asi se shodneme, že poslední růstová vlna akcií je poplatná spíše liberální pozici hlavních centrálních bank a faktu, že a) peněžní trh a depozita nic nenesou, b) státní dluhopisy jako „bezpečná“ investice nenesou také skoro nic, navíc se v mnoha ohledech jedná o dluhopisy států s velmi křehkou kreditní pozicí (vzhledem k výši budoucích rozpočtových závazků, které za poslední rok naslibovaly). Mnoho investorů tak nemá na výběr a raději „riskne“ investici do akcií, které slibují alespoň nějaký výnos. Navíc – pokud takových investorů bude hodně, celý příběh bude živit sám sebe. Samo o sobě to však neznamená, že rostoucí cena akcií automaticky implikuje zlepšující se ziskový profil jednotlivých firem, právě naopak – hodně peněz prostě pronásleduje daný objem jednoho aktiva.
Slovy (pokud se nepletu) Johna Maynarda Keynese – „Trh dokáže být iracionální déle, než Vy dokážete být solventní“. Proto jsem názoru, že trh nemusí mít vždy pravdu, ale minimálně polovina investorů (těch, kteří jsou shodou okolností či vlastním přičiněním na té správné straně) si to bude vždy myslet…
Hezký týden přeji,