Zdá se, že nejhorší z krize je již překonáno. Při zpětném pohledu na rok 2009 vidíme, jak se na rozvinutých i rozvíjejících se trzích vynořují povzbuzující známky ekonomického oživení. Přesto, díváme-li se kupředu, zůstávají v mnoha oblastech velké nejistoty a výzvy.
Na celém světě se objevuje řada signálů, které ukazují, že světová ekonomika nabrala směr k oživení. Zvyšuje se celosvětová produkce, světový obchod se také postupně odráží ode dna, v některých rozvinutých ekonomikách je znát pomalejší tempo ztrát pracovních míst a na několika rozvíjejících se trzích dochází k posílení domácí poptávky. Mezi několik nejdůležitějších překážek dalšího oživení patří následující:
Za prvé: Vývoj napříč různými regiony a odvětvími je stále dosti nevyrovnaný. Za druhé: Růst je zejména odrazem politiky „kvantitativního uvolňování“, dosud nezaznamenaných fiskálních stimulů a cyklu zásob. Dopad těchto faktorů se v roce 2010 nevyhnutelně sníží. Za třetí: Globální finanční trhy jsou nadále citlivé na rozličné šoky a následnou ztrátu důvěry, jak ukazuje nedávná dubajská krize. A konečně: Řada vlád se nachází pod obrovským tlakem, aby zůstaly tváří v tvář mimořádně vysoké úrovni veřejného dluhu solventní.
Z hlediska řady lidí stojí Čína v popředí globálního oživení. Rok 2009 čínská ekonomika úspěšně zakončila s více než 8% růstem HDP. Po cenových poklesech kapitálový i realitní trh v Číně výrazně rostou. Banky jsou často chváleny za svou kapitálovou sílu a kvalitu aktiv, stejně jako za schopnost vyhnout se celosvětovému šoku nedostatku likvidity. Avšak i přes tento růžový pohled čelí Čína nemalému množství výzev. Ekonomický růst poháněl převážně vládní stimul ve formě narůstajících investic do infrastruktury a masivní navýšení objemu bankovních půjček, ne pozitivní obrat v oblasti exportů nebo „organická“ spotřebitelská poptávka. V prvních 10 měsících roku 2009 banky do ekonomiky napumpovaly téměř 9 biliónů juanů (1,32 biliónů dolarů); což představuje 34% meziroční nárůst.
Se silným růstem cen nemovitostí a akcií také hrozí, že se objeví strukturální bubliny. Hlavní čínské exportní trhy zůstávají slabé. Ačkoliv spotřebitelské výdaje do určité míry ekonomice pomáhají, čínský málo vyvinutý systém sociální podpory stále domácí poptávku omezuje a ta tudíž nemůže při generování růstu Číny převzít hlavní roli.
Po asijské finanční krizi roku 1997 se čínská vláda rozhodla změnit čínský bankovní systém razantními kroky zaměřenými na posílení bankovního kapitálu, schopnost absorbovat ztráty, zlepšení vedení bank a jejich managementu rizika. Tyto snahy vedly k částečnému zlepšení odolnosti jednotlivých institucí a bankovního systému jako celku.
Když Čínu zasáhla poslední finanční krize, 99 % bankovních aktiv držely banky, které měly vyšší než požadovaný kapitál a jejichž investice do zahraničních toxických aktiv byly zanedbatelné. Takto pevná pozice čínským bankám umožnila, aby v době, kdy řada dalších zemí trpěla problémy na úvěrovém trhu, napumpovaly do ekonomiky likviditu.
V dosažení čínských ekonomických cílů roku 2009 hrály banky nepochybně hlavní roli. V roce 2010 budou pokračovat ve své důležité funkci zajišťování makroekonomických cílů stabilizace růstu, stimulace spotřeby a optimalizace struktury ekonomiky. Dokonce i když agresivní půjčování bankovní kapitál negativně zatíží, jednotlivé instituce a celý sektor jsou nyní více než přiměřeně kapitalizovány.
V pozici regulátorů máme rovněž povinnost zabývat se ekonomickým vývojem a v případě potřeby okamžitě jednat. Když byla v některých sektorech či regionech zjištěna nadbytečná kapacita, vydali jsme pro banky upozornění týkající se potenciálního rizika spojeného s financováním tamních projektů. A podobně, když jsme zjistili, že bankovní půjčky jdou směrem ke spekulacím na realitních a akciových trzích, postupovali jsme tak, abychom tento vývoj zastavili. Mezitím se banky podporují ve financování spotřebitelských výdajů, v podpoře rozvoje venkova a malých a středních podniků, zlepšení zdravotní péče a systému sociálního zabezpečení a snížení znečištění a úspor energie.
Při pohledu zpět vidíme, že čínská ekonomika a finanční sektor dobře odolaly bouři uplynulých dvou let. Nemohlo za to štěstí, ale lekce z minulosti. Kritici často říkají, že jediná věc, kterou se lidé z historie naučí, je ta, že se lidé z historie nenaučí nic. Je načase to změnit.
Autorem článku je Liu Mingkang, předseda čínské Rady pro regulaci bank.
(Zdroj: Businessweek)