Odliv vkladů z komerčních bank ve čtveřici nejproblémovějších zemí eurozóny dosáhl za posledních dvanáct měsíců ke konci července částky 326 miliard eur. Stahování úspor z finančních ústavů, které nastalo v roce 2010 v Irsku a Řecku, postihlo loni také trh ve Španělsku a Portugalsku. Peníze vybrané z bank v těchto zemích však zřejmě nezůstávají přímo v rukou domácností a firem. Za stejné období přistálo na účtech věřitelských institucí v sedmičce zemí považovaných pro eurozónu za jádrové – tedy především včetně Německa a Francie – zhruba 300 mld. EUR, uvádí Bloomberg.
Ačkoli principem vzniku měnové unie je integrovaný finanční systém, výše uvedený vývoj s sebou naopak nese riziko fragmentace úvěrového trhu potažmo dvoustupňového bankovního systému a blokuje tak oživování evropské ekonomiky, zatímco měnově-politické nástroje Evropské centrální banky ztrácejí na efektivitě. „Přelévání kapitálu vede k rozdrobování eurozóny a divergenci mezi periferií a jádrem,“ domnívá se šéf londýnského výzkumu Alberto Gallo. „Společnosti si v periferních zemích půjčují o 1 až 2 procentní body dráž… při takovém rozdílu nelze dosáhnout růstu (ekonomiky),“ argumentuje.
Oslabování portfolia depozit nutí banky v problémových zemích zvyšovat úročení vkladů, aby si alespoň část z nich udržely. Tyto vyšší náklady se následně odrážejí do vyšších úroků u půjček poskytovaných spotřebitelům a korporátnímu sektoru. Pro srovnání – průměrný úrok u nových úvěrů nefinančním společnostem v Řecku přesahoval v červenci 7 procent, ve Španělsku činil 6,5 procenta a v Itálii 6,2 procenta, zatímco ekvivalentní údaj pro Německo, Francii i Nizozemsko činil 4 %.
Částečně lze masivní výběr vkladů vysvětlit metodikou vedení statistik ECB. Ta totiž mezi depozita, mimo peněz na bankovních účtech firem i domácností, zahrnuje také mezibankovní půjčky. Německé a francouzské banky v rámci snižování své expozice vůči slabším členům eurozóny omezily půjčky svým protějškům v regionu PIIGS - podle údajů Banky pro mezinárodní vyrovnání plateb (BIS) v přepočtu o 100 mld. dolarů za 12 měsíců končících 31. března. To s sebou nese další efekt, a sice že takzvané jádro eurozóny se mimo jiné zbavuje vládních dluhopisů Španělska, Portugalska, Itálie, Irska a Řecka. Banky v těchto zemích pak dluhy domácích vlád skupují, což dále přispívá k fragmentaci kreditního trhu podle národních hranic. Banky v rostoucí míře vybírají vklady od domácností a firem v té dané zemi a především v rámci své země také poskytují půjčky.
Před nebezpečím rozkolu varoval již v dubnu Mezinárodní měnový fond, když uvedl, že rozdrobování finančních trhů zpět na národní úrovně „potlačuje výhody spojené s ekonomickou a finanční integrací“, která je základem jednotné měny. Podle ekonoma Bloomberg Davida Powella by nežádoucím důsledkem mohl být cyklus zhoršujících se hospodářských podmínek a oslabování bankovního sektoru. Jinými slovy, čím více úročí banky přijatá depozita, tím nižší mají zisk. Výhled obratu situace přitom podle Powella není: „Dokud jsou firmy a jedinci přesvědčeni, že euro přežije, do periferie neinvestují, což zabrání přílivu kapitálu do regionu.“
Rychlost odlivu kapitálu ze zemí PIIGS se mezitím zrychluje. Vklady u španělských bank klesly od začátku roku o 7 procent, zatímco v předchozích 6 měsících činil pokles 4 procenta; pokles depozit v Portugalsku zrychlil z 1 na 6 procent a v Irsku z téměř nuly na 10 procent. Z velké části přitom „díru“ po chybějících vkladech zalepila v uplynulých dvou letech ECB skrze své dvě dlouhodobé refinanční operace LTRO, v rámci nichž levně poskytla bankám v eurozóně téměř bilion eur. Dalších téměř 150 miliard eur pak do svých bank, s cílem pomoci jim naplnit požadavky ECB, „nalily“ centrální banky Irska a Řecka. S ohledem na fakt, že finance od centrální banky jsou v rámci účetnictví vedeny jako vklady jiných finančních institucí, lze usoudit, že oficiální údaje odliv vkladů částečně maskují.
Političtí lídři jsou si problému nicméně (alespoň do jisté míry) vědomi. Podle šéfa ECB Maria Draghiho by právě oznámený plán na nákup vládních dluhopisů měl pomoci trend fragmentace finančních trhů potlačit. Vrcholní představitelé eurozóny jsou ve fázi diskuze nad chystanou reformou bankovního systému, jehož součástí má být mimo jiné celo-unijní dohled nad bankami. Návrhy takzvané bankovní unie byly doposud předmětem neshod, například Německo má vážné výhrady ke společným garancím za vklady i společným dluhopisům eurozóny. Kvůli některým návrhům, které mají změnit pravomoci ECB, se dostali do sporu také prezidenti ECB Mario Draghi a německé centrální banky Jens Weidmann. Německá kancléřka Angela Merkelová řekla, že příprava nového dohledu ECB se nesmí především uspěchat a kvalita by měla mít přednost před rychlostí.
(Zdroj: Bloomberg, ECB, AP, čtk)