Členové ropného kartelu OPEC si musí myslet, že se proti nim všichni spikli. Nejdřív jim podíl na trhu začaly podkopávat roponosné písky v Kanadě, pak přišla břidlicová revoluce ve Spojených státech a teď ke všemu svůj postoj vůči zahraničním investorům mění Mexiko – země, která ropný průmysl znárodnila jako první už v roce 1938 a od té doby svoje nerostné bohatství bedlivě střežila před spáry nenasytných nadnárodních koncernů. Jenže s tím bude od nynějška asi konec. Nově zvolený prezident-reformátor Enrique Pena Nieto ohlásil změnu legislativy, která by po schválení v parlamentu mohla do ropného sektoru přilákat tolik potřebné zkušené těžaře a kapitál ze zahraničí.
Navrhovaná rozsáhlá reforma, s jejíž pomocí se Nieto snaží zvrátit trend poklesu těžby a vrátit Mexiko do první ligy rozvíjejících se ekonomik, by mohla pomoci dalším zemím – zejména Spojeným státům – dál snížit závislost na dodavatelích z nestabilního Blízkého východu a dalších problémových zemích.
Liberalizace podle Nietova návrhu ještě nedosahuje takového stupně jako například v Norsku, kde stát umožňuje těžařům přímo vlastnit a prodávat vytěženou ropu či plyn. Mexiko chce následovat příkladu Iráku a umožnit zahraničním společnostem podílet se až na zisku z prodeje uhlovodíků, a to prostřednictvím partnerství se státním těžařem Pemex. Ropní giganti jednoznačně preferují první variantu, jelikož pak mohou ropné zásoby vykazovat v rozvaze a chlubit se akcionářům.
Americké ropné koncerny v čele s Exxonem a Chevronem se do Mexika přesto vydají s chutí. Zájem budou mít o podmořská ložiska hluboko v Mexickém zálivu, se kterými mají zkušenosti z americké strany, i o ropu a plyn v břidlicových formacích na souši, které by mohly být stejně bohaté a rozsáhlé jako ložiska v sousedním Texasu. Největším přínosem pro Mexiko budou pokročilé technologie těžby, která se v posledních letech stává stále náročnější a nákladnější.
Mexiko, které v 80. letech minulého století patřilo mezi nejslibnější ropné velmoci, je dnes devátým největším těžařem a třetím nejdůležitějším zdrojem ropného importu Spojených států. V posledních letech zemi trápí prudký pokles vytěžených objemů. Státní moloch Pemex sloužil za dojnou krávu a investice do ložisek zanedbával. Ačkoliv společnost zaměstnává kolem 140 tisíc lidí, produkce v posledních osmi letech klesla z 3,45 mil. barelů denně na současných 2,55 mil. barelů denně. Za pokles může hlavně vyčerpávání obřího ložiska Cantarell, které ještě v roce 2004 produkovalo 2,1 mil. barelů denně. Nyní z něj těžaři dostanou kolem 600 tisíc barelů denně.
Export z Mexika do USA propadl z 1,7 mil. barelů denně v roce 2006 na současných 900 tisíc barelů denně. Navíc musí Mexiko potupně dovážet rostoucí množství benzínu z amerických rafinerií, jelikož domácí zpracovatelské kapacity poptávku uspokojit nestačí. Prokázané zásoby ropy za posledních 30 let klesly z téměř 60 mld. barelů a něco přes 10 mld. barelů, jelikož většina snadno dostupné suroviny z mělkých pobřežních ložisek už byla vytěžena. Technologie na hlubokomořské vrty či frakování břidlic Pemex nemá.
Nedávno vyšlá zpráva Citibank odhaduje, že podmořská ložiska Mexika by mohla obsahovat 29 mld. barelů ropy a plynu. Dalších 13 mld. barelů by mohlo být vyzvednuto z břidlicových formací. Celkově by země do deseti let mohla zvýšit produkci o čtvrtinu až na 4 miliony barelů denně. To by Mexiku zajistilo pozici pátého či šestého největšího ropného těžaře světa.
Spolu s rostoucí těžbou v Kanadě a Spojených státech by Mexiko mohlo přispět k podstatnému navýšení nabídky a zvětšení tzv. ropného polštáře, který zmírňuje napětí na trzích v případě politické nestability v jiných těžařských státech. Nárůst mexické produkce by také zhoršil postavení OPECu, jehož členové v posledních měsících vyjadřují obavy ze ztráty severoamerického odbytiště. Mexiko členem kartelu není.
Největším výhercem liberalizace mexického ropného sektoru budou bezpochyby Spojené státy. Nejde jen o těžaře. Americké rafinerie jsou potenciálním ložiskům nejblíže a jsou nakonfigurovány na zpracování různých typů mexické suroviny.
„Dopad na globální trhy by mohl být velmi významný,“ tvrdí David Goldwyn, který v první administrativě prezidenta Baracka Obamy zodpovídal za energetickou politiku na ministerstvu zahraničí. Nejvíc ohroženy by podle něj měly být Saúdská Arábie, Kuvajt, Venezuela a Rusko. Rostoucí investice v relativně stabilním Mexiku by mohly odčerpat zahraniční kapitál ze zemí jako Angola či Nigérie a také z arktických oblastí, kde se náklady na průzkum a těžbu pohybují extrémně vysoko.
Analytici upozorňují na to, že než se navrhované reformy prosadí a těžaři vyhodnotí seizmické průzkumy a připraví ložiska ke komerční produkci, může uplynout klidně 10 let. Navíc bude hodně záležet na detailech reformní legislativy, konkrétně na garancích zisku, návratnosti investovaných peněz a možnosti účetně vykazovat ropné zásoby.
(Zdroje: NYT, Bloomberg, WSJ)