Izabella Kaminska z FTAlphaville se domnívá, že s tím, jak se zlepšuje naše schopnost reprodukovat umělecká díla, bude klesat hodnota originálů. Už došlo k tomu, že ve 3D byl reprodukován Van Gogh a jednotlivé kusy této omezené edice jsou prodávány za 34 000 dolarů. Kaminska tak tvrdí, že „pokud věci nejsou vzácné, nedochází ke konkurenci při jejich spotřebě a hodnota Mony Lisy by měla zkolabovat“. Hodnota obrazů je totiž podle ní založena na příběhu, který souvisí s konkrétní verzí daného objektu. Je to podobné jako se svatými relikviemi.
Podle mého je podobný názor mylný, protože pokrok v naší schopnosti reprodukce vzácných děl neměl v minulosti žádný negativní dopad na hodnotu uměleckých děl a nebude ho mít ani v budoucnu. Podívejme se nejdříve na Van Gogha. Dejme tomu, že hodnota jeho originálů se pohybuje kolem 170 milionů dolarů. Zmíněné reprodukce se tedy prodávají za zlomek hodnoty originálů. Tento obrovský rozdíl nemá co do činění s tím, zda jsme schopni pouhým okem rozeznat originál od reprodukce. Pokud by její kvalita ještě vzrostla, její cena by se moc nezvýšila. Tedy ne v případě, kdy by originál dál zůstával v muzeu v Amsterodamu.
Hodnota obrazu nevystoupá na miliony dolarů kvůli jeho vnitřní umělecké hodnotě. Kdyby tomu tak bylo, známé padělky by měly vysokou cenu. Věcem přikládáme hodnotu proto, že jsou zhotoveny ručně určitým člověkem a mají historický význam. Je jen jeden daný obraz namalovaný Van Goghem a ten se nalézá na jednom konkrétním místě. Kaminska se ušklíbá nad svatými relikviemi, ale umělecká díla jsou jim mnohem blíž než čistě dekorativním předmětům, které obdivujeme pouze proto, jak vypadají. Klíčová je u nich neviditelná aura autentičnosti. Lidé, kteří prodávají umělecká díla na aukcích, s nimi často žili dlouhá léta. Přitom by všichni mohli tato díla prodat a pořídit si věrné kopie. Z estetického hlediska by tratili minimálně a finančně by na tom byli mnohem lépe. Nikdo to ale nedělá.
V současné době pak můžeme pozorovat, že roste nabídka děl od známých malířů. Není to nic složitého – pro každého z nich je výhodné maximalizovat svou produkci, zejména pokud ceny rostou. Když se ale na celou věc podíváme s odstupem, je patrné, že nastává odklon od uměleckých děl směrem k prožitkům, například ve formě různých výstav. Něco podobného je patrné v hudebním průmyslu. Když digitální technologie pomohly snížit náklady na hudbu k nule, hudebníci se začali zaměřovat na živá vystoupení a turné. Vydavatelé na tom moc dobře nejsou, ale za koncerty lidé platí rekordní sumy.
(Zdroj: Blog Felixe Salmona, Reuters, FTAlphaville)