Zákon vyžaduje, aby se obdarovaný choval vůči dárci a jeho blízkým v souladu s dobrými mravy. Tato povinnost ovšem není vynálezem práva. Ba naopak, jde hlavně o obecně uznávané pravidlo slušného chování, tedy pravidla morální. Kdo se zachová v rozporu s touto povinností, může čekat ve smyslu těchto mimoprávních norem společenské odsouzení, ztrátu dobré pověsti či cti. Právo pak k tomu přidává ještě jednu sankci pro obdarovaného: povinnost vrátit dar. Ta je samozřejmě tím palčivější, čím hodnotnější je samotný dar.
Slovy zákona se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Byť žádný zákon neobsahuje výčet možných jednání v rozporu s dobrými mravy, půjde typicky o chování mezi sousedy, v rámci rodiny, na pracovišti.
Soudní praxe však již v minulosti připomněla, že korektiv dobrých mravů se neomezuje na občanskoprávní vztahy. Naopak, nemravného chování se může dopustit i podnikatel vůči jinému podnikateli. Obchodní vztah tedy není z testu mravnosti vyloučen, ani pokud jde o otázku povinnosti vrátit dar. Soudy však před nedávnem řešily otázku, zda vrácení daru může požadovat i společník-dárce vůči jednateli-obdarovanému.
Případ ze soudní praxe
Před soudy se konkrétně dostal případ manželů, kteří spolu rovněž podnikali prostřednictvím společnosti, jejímiž byli jedinými společníky i jednateli. V rámci rozvratu manželství se manželka vůči manželovi domáhala vrácení nemovitostí, které mu za trvání manželství darovala. Žalobu odůvodnila tím, že manžel namísto toho, aby vyčkal vypořádání původní společnosti, založil konkurenční firmu. Na tu převedl veškerý majetek, zaměstnance i obchodní kontakty patřící původní společnosti. To vše přitom udělal ještě jako jednatel společnosti původní.
Žalovaný manžel se bránil tím, že jednal v rámci obchodněprávních vztahů (coby jednatel) a že navíc jeho kroky směřovaly nikoli vůči manželce, ale vůči jejich společné firmě, byť bývalá manželka byla jejím společníkem. Podle odvolacího soudu nemohlo být jednání žalovaného hodnoceno jako hrubě nemravné vůči žalobkyni, protože k němu došlo v rámci obchodněprávních vztahů.
Nejvyšší soud měl však na věc jiný názor. Zopakoval, že chovat se v rozporu s dobrými mravy lze i v rámci obchodněprávních vztahů. Přesně o to podle něj šlo i ve zmiňovaném případě. Nejvyšší soud navíc poukázal na to, že zneužití postavení manžela-jednatele sice šlo primárně na úkor společnosti, avšak motivem jeho jednání byl rozpad manželství a jeho snaha „vyprázdnit“ společnost, kterou měli oba manželé společnou.
Poučení pro podnikatele tedy může znít: Jestliže obdarovaný coby jednatel svým jednáním v rozporu s dobrými mravy zapříčiní snížení hodnoty podílu dárce ve společnosti s ručením omezeným, jde o důvod k vrácení daru. Závěrem připomeňme, že jednání obdarovaného v rozporu s dobrými mravy sankcionuje tímto způsobem i nový občanský zákoník. A to s tím rozdílem, že od roku 2014 se nebude dárce domáhat vrácení daru, nýbrž jej bude „odvolávat“, a to nikoli pro porušení dobrých mravů, ale pro „nevděk“.