Z toho, že Afrika nebyla v posledních desetiletích schopna dosáhnout rychlého růstu, jsme zmatení. Po druhé světové válce nedocházelo k její konvergenci k úrovni produktu dosahované v západní Evropě. Tam se příjmy mezi lety 1950 a 2008 zvýšily téměř pětinásobně, v Africe ale vzrostly jen dvakrát. A v zemích, jako je Kongo, dokonce klesly. Hodně ekonomů považuje za hlavní důvod dědictví, které na kontinentu zanechala kolonizace. Stephen Broadberry a Leigh Gardnerová z London School of Economics se ale na problém podívají z jiného úhlu. Porovnávají trendy v současné Africe s vývojem v Evropě, který nastal během posledních 800 let.
Podle zmíněného srovnání není Afrika výjimkou. Její růstový trend po roce 1950, tedy celková stagnace s přechodnými obdobími růstu a poklesu, se neuvěřitelně podobá vývoji v Evropě. Té se podařilo Afriku v příjmech na hlavu předhonit až po roce 1800. A celé lidstvo prochází po většinu své historie obdobími růstu, která se střídají se stagnací. Afrika dosahovala růstu v 50., 60. a na konci 80. let, v 80. a 90. letech ale její příjmy na hlavu klesaly. Podobný vývoj panoval v Evropě, kde klesající produkt v 15. a 17. století vyvážil předchozí růsty.
Jak se Evropě nakonec podařilo uniknout z neustálého střídání růstu s poklesem? Broadberry a Gardnerová považují za hlavní faktory institucionální, a to zejména zavedení demokracie a státních institucí, které podpořily růst. Právě tyto podmínky dalšího růstu byly splněny v Evropě, v Africe ovšem chybí. Například zvýšená kontrola vlády parlamentem a „důvěryhodný závazek“ splácení veřejného dluhu podpořily růst Velké Británie v 18. století, protože zvýšily veřejné i soukromé investice.
Podobně můžeme vnímat „rozlet“, který nastal v Evropě v 19. století, tedy vytvoření stabilního a silného státu, které umožnilo například investice do železnic a vodních cest. Zvýšila se také rovnost příležitostí, protože jednotlivci měli stejný přístup ke státním službám. Broadberry a Gardnerová tvrdí, že Afrika je kvůli absenci podobných změn uvězněna v cyklu neustálého střídání období růstu a stagnace či poklesu. Nový pohled klade důraz i na sociologické faktory. Může například vysvětlovat i to, proč byl zpočátku vyšší růst v severní Evropě než v Evropě jižní. Došlo tam totiž dříve k destrukci feudálních struktur, které omezovaly sociální mobilitu. Celkově je pak jasné, že historie předmoderní Evropy toho říká hodně o současném vývoji v zemích třetího světa.
(Zdroj: FreeExchange)