Na začátku sporu byla koupě automobilu prostřednictvím autobazaru. Na obou stranách smlouvy stály fyzické osoby, a to nepodnikatelé. Kupující po měsíci užívání automobilu zjistil, že zakoupený vůz má vady a rozhodl se po autobazaru nároky z těchto vad vymáhat. Tato snaha se ovšem nesetkala s úspěchem a kupujícímu nezbylo než odstoupit od smlouvy a domáhat se vrácení kupní ceny soudní cestou. V samotném řízení se pak klíčovou ukázala mimo jiné otázka toho, zda kupující má být považován za spotřebitele.
Ochrana spotřebitele výjimkou
Kupující ve sporu namítal, že zástupcem prodávajícího byl podnikatel, jehož předmětem podnikání je prodej vozidel. Ten v rámci své podnikatelské činnosti de facto kupní smlouvu za prodávajícího uzavíral a předkládal kupujícímu návrh kupní smlouvy, jejíž obsah stanovil, aniž měl kupující možnost na něm vyjednáváním cokoliv změnit. Kupující tak zpochybňoval, že se za těchto okolností jednalo na obou stranách o nepodnikatele, a zdůrazňoval, že jako smluvní strana nezastoupená podnikatelem byl ve slabším postavení než prodávající. Kupující tedy prosazoval názor, že ustanovení na ochranu spotřebitele lze použít též v případě, kdy dohodu uzavřou „nepodnikatelé, z nichž jeden je zastoupen podnikatelem a předmětem jejich závazkového vztahu je prodej vozidla prostřednictvím tohoto podnikatelského subjektu“. Tento argument kupujícího Nejvyšší soud důrazně odmítl.
Ve své (na Nejvyšší soud poměrně nezvykle) rozsáhlé a podrobné argumentaci vyložil, že nelze dovodit, že by se jako spotřebitelská měla posuzovat smlouva, kterou za nepodnikatele uzavřel jako zástupce podnikatel, a to ani tehdy, pokud podnikatel uzavření této smlouvy zprostředkoval. K tomuto závěru ostatně ani nesměřuje evropská judikatura, podle které je ochrana spotřebitele výjimkou ze zásady smluvní svobody a nemůže být rozšiřována na osoby, vůči nimž tato ochrana není odůvodněná.
Proč je rozhodnutí důležité?
Význam daného rozhodnutí tak spočívá především v tom, že v něm Nejvyšší soud jasně odmítl názor zastávaný kupujícím. Pokud by byl jeho závěr opačný, znamenalo by to značný problém nejen pro autobazary, ale i například pro realitní kanceláře, které zprostředkovávají prodej mezi nepodnikateli. Koneckonců i skutečnost, že za jednoho z nepodnikatelů uzavřel smlouvu jeho právní zástupce, by v takovém případě znamenala, že protistraně přísluší všechna práva spotřebitele. Dopady opačného výkladu by tedy byly poměrně zásadní.
Závěr Nejvyššího soudu lze navíc považovat i za správný, neboť samotné zastoupení či zprostředkování uzavření smlouvy podnikatelem ještě z dané osoby nedělá silnější stranu smlouvy, před kterou je nutné protistranu chránit. Samozřejmě, že toto rozhodnutí může navádět nekale smýšlející podnikatele ke snaze vyhnout se ve vztahu ke spotřebitelům zákonným povinnostem a omezením, ale s těmito potenciálními pokusy si právo zcela jistě umí poradit.