Je ekonomická stagnace pro Evropu novým normálem? A je jih periferie její Achillovou patou? Španělsko před několika dny zveřejnilo poslední čísla ohledně růstu jeho ekonomiky. Ten dosáhl ve druhém čtvrtletí nejvyšší úrovně za posledních osm let. Celoroční růst by pak měl dosahovat 3,3 %. Pravděpodobně to ukazuje na něco významného, ale určitě to nejsou jednoduchá hesla typu „fiskální utahování funguje“. Takové názory sice sdílí ministři financí členských zemí eurozóny i MMF a je pravda, že tato politika byla součástí celkové strategie uplatněné ve Španělsku. Svou roli ovšem hrálo i štěstí. Ale nejdůležitější byly odvážné a nepopulární kroky, které podle všeho fungují.
Vláda, v jejímž čele stojí Mariano Rajoy, se podvolila požadavkům na fiskální utahování, snížila mzdy ve veřejném sektoru, zvýšila sazbu DPH z 18 % na 21 % (s určitými výjimkami). Kdyby se ale zastavila jen u toho, Španělsko by se možná potácelo v problémech déle a současného oživení by si neužívalo. Nízká inflace, slabé euro, pokles cen energií a obnovená stabilita v evropském finančním sektoru vládě pomohly podpořit spotřebu a zachránit maloobchodní sektor potácející se v problémech. Španělsko je letos opět centrem dlouhé řady turistů, částečně jde o odraz řecké krize. Do Řecka je totiž rizikové vyjet bez toho, aby měl člověk v kapsách hromadu hotovosti. To vše můžeme nazvat Štěstím, které španělské ekonomice také pomohlo.
Jak ale bylo uvedeno, současné oživení je rovněž odrazem reforem, které se zaměřily na problematické části ekonomiky. Vláda se nepodvolila protestům veřejnosti ani sílící levicové opozici, která se staví proti reformám. Namísto toho pokračovala v nutných krocích a důraz kladla zejména na trh práce a daňový systém. V roce 2014 vláda uvedla, že postupně sníží daň z korporátních zisků z 30 % na 25 %. Podobně snižuje daň ze mzdy, ale také omezuje daňově uznatelné položky, rozšiřuje daňovou bázi a činí významné kroky k omezení daňových úniků. Vláda firmám zároveň umožnila jednodušší propouštění zaměstnanců a nastavení pracovních podmínek. Dříve mzdy rostly mnohem rychleji než produktivita, nyní se ale situace mění. Španělský trh byl znám existencí dvou segmentů, kdy jeden z nich tvořili lidé pracující pouze na dobu určitou. I tento systém se začíná měnit.
Nedělejme si však iluze. Španělsko s nutnými reformami ani zdaleka neskončilo. Strukturální nezaměstnanost možná dosahuje až 18 %. To je více než trojnásobek strukturální nezaměstnanosti v USA. Pokračovat musí i změny v oblasti daňového systému a trhu práce. Vláda může například více pomáhat těm, kteří práci hledají. A hlavně se musí vyhnout chybám minulosti a udržovat fiskální disciplínu i v době, kdy oživení zvedne daňové příjmy a finanční tlaky poleví.
Zdroj: Bloomberg