Řada firem tvrdí, že se drží svých striktních principů týkajících se práce dětí. Například říká, že kdykoliv ve svém dodavatelském řetězci najde pracující dítě, bezpečně ho dopraví domů, nadále mu vyplácí jeho mzdu a dokonce mu financuje vzdělání s tím, že až dospěje, může u společnosti znovu začít pracovat. zase tvrdí, že má smlouvy se svými dodavateli, které vedou k okamžitému ukončení spolupráce v případě, že tento dodavatel využívá práce dětí.
Přes podobná tvrzení ale Amnesty International v nedávné době odhalila několik případů práce dětí pro velké technologické firmy, včetně společností , , a automobilek a . Tato práce byla objevena v Kongu, kde děti těží kobalt, který je využíván při výrobě baterií pro různá technologická zařízení. Amnesty International se na tuto situaci tázala zmíněných společností. Ty ale odpověděly v tom smyslu, že nejsou schopny zmapovat svůj složitý dodavatelský řetězec a ověřit, zda skutečně používají kobalt těžený dětmi v Kongu.
Je pravda, že firmy skutečně nemohou vystopovat zdroj materiálu, který používají ve své výrobě? I kdyby to byla pravda, mohly by přece zajistit změny ve spolupráci s dodavateli, které by zajistily větší transparentnost. Ale Mark Dummett z Amnesty International tvrdí, že ani dnes není zase tak složité zjistit, zda se při výrobě porušují vlastnická práva. Svět je stále menší a firmy podle něho musí zajistit, aby k takovému porušování nedocházelo. A pokud se firmy skutečně drží svých pevných principů, proč jsou zprávy o zneužívání dětské práce stále tak časté?
Námi provedená studie ukazuje, že firmy jednají v souladu s tím, jak se chovají zákazníci. Jestliže má zákazník informaci týkající se etické stránky výroby produktu přímo před sebou, tato informace se obvykle odrazí i v jeho rozhodnutí. Nicméně pokud tato informace nebude lehce dostupná, zákazník ji sám vyhledávat nebude. Jinak řečeno, lidé zůstávají dobrovolně v ignoranci ohledně etických problémů, které jim mohou přinášet negativní pocity a dají se jen těžko informačně zpracovat. Dobrovolná slepota je jedním ze základních nástrojů našeho života.
Firmy podle všeho jednají velmi podobně. Jejich vedení si podvědomě vybírá ignoranci informací souvisejících s etikou výroby, aby se vyhnulo řešení složitých problémů. Tato dobrovolná ignorance neznamená, že společnosti neodstraní problémy, pokud vyplavou na povrch. Ale samy se nesnaží o jejich odkrytí. V tom je důležitá role organizací jako Amnesty International. Problém může ale vznikat ve chvíli, kdy dětskou práci využívá více firem, protože pak se zdá, že každá z nich jen dělá to, co ostatní.
Studie a výzkum od Amnesty International a od dalších podobných organizací jsou tedy významné, ale samy o sobě nestačí. Firmy se musí samy zavázat ke konkrétním činům a objevené problémy okamžitě řešit. Jejich politika pak bude nutit další společnosti, aby se vydaly stejným směrem. Cílem by pak měla být eliminace dobrovolné ignorance založená na strachu z toho, že dojde ke ztrátě důvěry veřejnosti. Domníváme se, že firmy jako a skutečně chtějí své dodavatelské řetězce zlepšit. Musí ale pochopit, že psychologické tlaky, které působí na jejich vedení, mohou vést k nedostatečným kompromisům.
Autory jsou Danny Zane, Julie Irwin a Rebecca Walker.
Zdroj: HBR