Ve čtvrtek posledním dnem pokračovalo slyšení u Nejvyššího soudu Spojeného království, ke kterému se vláda premiérky Theresy Mayové odvolala poté, co Vrchní soud v Londýně rozhodl, že aktivaci článku 50 lisabonské smlouvy by měl posvětit i parlament ve Westminsteru. Oponenti brexitu, který by byl potvrzením verdiktu zkomplikován, mají lehce navrch.
I když vláda jejího veličenstva má právo využít tzv. královského prerogativu k provádění zahraniční politiky, odchod z Evropské unie by podle Vrchního soudu změnil zákony vztahující se na britské občany, což by bylo v rozporu s právy parlamentu jakožto suveréna – ten jako jediný může zákony přijímat a rušit.
Tato argumentace Vrchního soudu v Londýně na začátku listopadu vzala vítr z plachet britskému kabinetu, jenž chtěl článek 50 lisabonské smlouvy aktivovat na začátku roku 2017. Verdikt zároveň pomohl k ziskům britské libře, která ještě v ten samý den připsala okolo procenta proti dolaru. Vláda se pochopitelně odvolala a případ se tak nyní dostal Nejvyššímu soudu, který si od pondělí do čtvrtka vyhradil čas na slyšení.
Kurz libry na páru s dolarem za poslední týdny, rozhodnutí Vrchního soudu padlo 3. listopadu
Zdroj: Bloomberg
Většina argumentů obou stran sporu zazněla už během prvních dvou dnů. Nejprve v pondělí a v úterý dopoledne jedenáct soudců „grilovalo“ advokáta zastupujícího vládu, Jamese Eadieho. Jeho argument se podle komentátorů deníku Financial Times ve své podstatě opíral zejména o to, že i když parlament v roce 1972 přijal zákon, jenž inkorporoval evropské právo do toho britského, nikde nezmínil, že vláda nemůže využít královského prerogativu k aktivaci článku 50.
Komentátoři FT však podotkli, že parlament v roce 1972 nic ohledně prerogativu nezmínil, neboť se zákonodárci nad otázkou, jak má vypadat případný odchod z EU, pravděpodobně vůbec nezamýšleli. Druhou špatnou zprávou pro vládu je fakt, že argument opírající se o „mlčení“ parlamentu je dvousečnou zbraní – stejně tak totiž zastánci setrvání Británie v EU mohou namítat, že legislativa z roku 2015, jež referendum umožnila, rovněž neříká nic o tom, že jeho výsledek je závazný a že vůli lidu může vykonat vláda. To podle očekávání ostatně uvedli.
Argumenty proti vládě
Úterní odpoledne a středeční dopoledne zase obrátilo pozornost jedenácti soudců v parukách k Lordu Pannickovi, elitnímu právníkovi zastupujícího příznivce setrvání Británie v EU. Útočil hlavně na už zmíněné argumentační slabiny vládního advokáta – zákon z roku 1972 podle odpůrců brexitu může být zrušen jedině parlamentem. Ten ho ostatně tehdy přijal.
Jinak by to znamenalo, že vláda takto zásadní legislativě přisuzuje menší váhu, než například „Zákonu o nebezpečných psech“ z roku 1991, poznamenal Lord Pannick k pobavení přítomných. Chybějící odkazy k prerogativu v zákonu z roku 1972 a jeho ústavní charakter dále podle Pannicka znamenají, že je spíše na vládě, aby dokazovala své právo na užití této pravomoci, než aby odpůrci brexitu museli hledat důvod, proč prerogativ v tomto případě nelze použít.
Ve čtvrtek další argumenty přidali právníci zastupující velšskou a skotskou vládu. Brexit bez souhlasu místních parlamentů v Cardiffu, Edinburghu a Belfastu by podle nich odporoval nepsané britské ústavě.
Vládní advokát Eadie ve čtvrtek odpovídal na některé další dotazy soudců a upřesňoval svou pozici: zákon z roku 1972 podle něj byl pouze „implementační“ a vládě žádné pravomoci nesebral. Vytvořil nová práva pro občany Británie – tato práva jsou nicméně „limitovaná“ a závisí na členství Británie v EU.
Rozhodnutí padne začátkem roku
Soud po přihlédnutí k písemným materiálům, které obě strany podaly, a po zhodnocení výstupů advokátů v posledních čtyřech dnech vynese verdikt, pravděpodobně už v lednu.
V případě potvrzení rozhodnutí Vrchního soudu se dá očekávat, že proces brexitu se minimálně zpomalí, což by mohlo podpořit libru šterlinků. V tom opačném bude mít vláda premiérky Mayové otevřenou cestu ke splnění přání, které v referendu projevili voliči.