Trumpova návštěva Saúdské Arábie by měla budit velké obavy. Americký prezident tam uzavřel dohodu o prodeji zbraní v celkové hodnotě 110 miliard dolarů, ale také významně posílil bezpečnostní vazby s touto zemí. Dokonce navrhoval vytvoření jakési blízkovýchodní verze NATO, která by ovšem byla jen špatně maskovanou aliancí, v jejímž čele by stáli Saúdové a která by se stavěla proti Íránu. Američané by podle Trumpa takové alianci poskytovali silnou podporu. A americký prezident také vyjadřoval radost z toho, že Rijád se stal globálním centrem boje s terorismem, upozorňuje Ted Galen Carpenter z Cato Institutu na stránkách The American Conservative.
Podobné kroky a prohlášení lze jen těžko vysvětlit racionálními úvahami z oblasti bezpečnosti. O nějakých morálních hodnotách nemluvě. Prezident Trump bohužel jen posiluje značně pochybné bilaterální vztahy mezi USA a Saúdskou Arábií, které trvají už celá desetiletí. Saúdská Arábie totiž představuje licoměrný režim, který nemůže být považován za důvěryhodného spojence a už vůbec ne za přítele.
Když se podíváme do historie, uvidíme dlouhou řadu kroků, kterými Saúdové podporovali a podporují islámský radikalismus. Jestliže by někdo chtěl v Rijádu budovat centrum boje s extrémismem, je to stejné, jako kdybychom ve třicátých letech umístili centrum boje s fašismem do Berlína či Říma. Saúdská Arábie podporuje extrémismus mnoha způsoby. V řadě zemí financuje školy, které učí wahábistickému náboženskému kultu. K němu má královská rodina velice blízko a jeho součástí je velmi nepřátelský postoj k Západu.
Útočníci z jedenáctého září byli saúdské národnosti, někteří saúdští zástupci měli dlouhodobě minimálně hodně tolerantní vztahy s Al-Káidou. Rijád v osmdesátých letech odkláněl velkou část finanční a vojenské pomoci, kterou poskytovaly USA Afghánistánu, směrem k islamistickým skupinám. Saúdy podporovaní extrémisté se snažili o svržení vlád v Iráku a Sýrii a někteří z nich nakonec vytvořili ISIS. Pokud vezmeme do úvahy morální hlediska, americké spojenectví se Saúdskou Arábií je ještě hrozivější. Rijád masivně porušuje lidská práva, ponižuje ženy a minority, popravuje i mírumilovné kritiky tamního režimu. Během války v Jemenu Saúdové záměrně útočili na civilisty a páchali další válečné zločiny. Washington jim v tomto konfliktu poskytoval podporu a to z něj dělá spoluviníka.
Američané se o spolupráci se Saúdskou Arábií snaží z velké části kvůli jejich neustávající posedlosti Íránem. Ten vnímají jako hrozbu stability v celém regionu. Jenže to je příliš simplistický pohled. Spojené státy by ve sporech mezi Saúdy a Íránci neměly protěžovat jednu stranu. Navíc je pravděpodobné, že pokud by tuto stranu vybírala současná americká vláda, zřejmě by vybrala tu špatnou. Pokud se snaží vytvořit nějakou blízkovýchodní obdobu NATO, tenze v regionu to jen zvýší, a nejen mezi šíity a sunnity. Írán není přátelskou mocností, ale obavy z jeho snah o rozšiřování terorismu jsou přehnané. Mnohem více jsou namístě v případě Rijádu. Írán je také represivním režimem, ženy tam ale mají větší svobodu a probíhají tam volby, které nesou rysy soutěže a mohou se jich účastnit různí kandidáti. Nic takového se v Saúdské Arábii neděje.
Trump a jeho vláda podobné argumenty ignorují. Když Rex Tillerson pořádal společnou konferenci se saúdským ministrem zahraničí, nepustili na ni ty americké novináře, kteří by mohli klást nepohodlné dotazy. Většina konference byla věnována kritice Íránu, jenže ve srovnání se Saúdskou Arábií je Írán příkladem demokratického státu. Tillerson se však podobnými věcmi nezabývá i přesto, že americké vztahy se Saúdy jsou dlouhodobě skrývanou kaňkou na americké cti.