Kdysi jsem četl jednu studii, která došla k závěru, že hedge fondy během internetové mánie dobře věděly, že se nafukuje bublina a ceny jsou neudržitelně vysoko. Nicméně v nákupech akcií stále nakupovaly, protože vnímaly, že se ještě najde někdo, komu budou schopny prodat za vyšší ceny. V této hře na známého „ještě většího hlupáka“ byly podle oné studie hodně zručné, protože se jim většinou podařilo vycouvat právě včas. Nejsme nyní v podobné situaci?
Ke vzpomínce na uvedenou analýzu a oné otázce mě dovedly dva čerstvé grafy od Merrill Lynch. První z nich popisuje vývoj podílu institucionálních investorů, kteří tvrdí, že akcie jsou předražené. Jak ukazuje modrá křivka, tento podíl s určitým vlněním již řadu let roste a nyní se pohybuje kolem 45 %. Což jsou výšiny dosažené naposledy před prasknutím internetové bubliny.
Z grafu je ale také díky žluté křivce vidět, že k nějakému posunu směrem k držení hotovosti (tj., k odklonu od akcií) nedochází. V posledních týdnech dokonce probíhá opak. Tento trend, kdy peníze netečou tím směrem, o kterém hovoří ústa a hodnocení trhu, ještě více podtrhuje druhý obrázek s podílem institucí, které jsou nadváženy v akciích:
Na FTAlphaville tuto zobrazenou kombinaci popisují jako chování cynických medvědů, mě se vybavuje ono srovnání s internetovým hledáním ještě větších hlupáků. Na druhou stranu se ale nedomnívám, že probíhá v míře, ve které zřejmě probíhalo tenkrát. Jinak řečeno, současný trh je podle mne stále znatelně odlišný od toho, co se dělo na konci devadesátých let a to v pozitivním slova smyslu. V předchozích příspěvcích jsem v této souvislosti poukazoval i na to, že povzbudivě se vyvíjí ziskovost korporátního sektoru a současná vysoká volatilita na trzích se (zatím) neprojevila ani výraznějším utahování finančních podmínek v globální ekonomice. Ty jsou přitom jedním z hlavních přenosových mechanismů působícím směrem od trhu k reálné ekonomice.
Podívejme se dnes na závěr na aktuální vývoj finančních podmínek v USA a to díky Federal Reserve Bank of Chicago – nula v následujícím grafu znamená průměrně uvolněné finanční podmínky, kladná čísla ukazují na jejich utahování a záporná na uvolňování. Vidíme, že žádné negativní drama se tu nerozvíjí a finanční podmínky jsou dokonce uvolněnější i přesto, že Fed již nějakou dobu zvedá sazby. Což je z hlediska snah o normalizaci monetární politiky v současném poptávkově – nabídkovém nastavení americké ekonomiky ideální vývoj.
