Cornwall, členitý cíp na jihozápadě Británie, má historii těžby sahající tisíce let dozadu. Jeho krajina je poznamenaná tím, co zbylo z dlouho uzavřených dolů na cín a měď, a jeho hory zase těžbou kaolinu, která dodnes přežívá. A teď tento kus země přitáhl pozornost dalších hledačů. Ti pátrají po lithiu. Ale ne ze země. Tentokrát z vesmíru.
Těmito „vzletnými“ prospektory je skupina vedená Cristianem Rossim, odborníkem na dálkové snímání. Byla zorganizovaná pod záštitou inovačního centra Satellite Applications Catapult, které podporuje britská vláda. V plánu je využít současné satelity na oběžné dráze k detekci a mapování geologických a botanických znaků, které by mohly prozradit přítomnost podzemního lithia. I když se satelity k hledání nalezišť používaly už dříve na kovy jako zlato a měď, použití pro lithium je premiérou.
Hledači nejdou do Cornwallu naslepo. Z těžebních záznamů z poloviny devatenáctého století vyplývá, že v cornwallských skalách je lithium. Záznamy hovoří o podzemních pramenech, které obsahují soli lithia, v té době nedávno objeveného prvku. Tenkrát byly tyto prameny přinejlepším vydávány za kuriozitu, a přinejhorším za možný zdroj povodní. O kov tehdy zájem nebyl. Zato teď je. A to hlavně proto, že je klíčovou součástí li-on baterií. Ty se využívají od smartphonů po elektromobily a testují se jako možný zdroj pro uchování elektrické energie, který by ulehčil rozšiřování energie z obnovitelných zdrojů. Není tedy překvapením, že cena lithia roste. V roce 2008 stála tuna uhličitanu lithného asi 6 tisíc dolarů. Dnes by vyšla na více jak 12 tisíc dolarů.
Tato cena neodráží ani tak celkový nedostatek lithia, jako spíš vzácnost dobrých minerálních ložisek sloučenin lithia (které se jako většina kovů nevyskytuje přirozeně jako samostatný prvek). V současnosti se nejlepší zdroje nalézají v Austrálii, Jižní Americe a Číně. Ale těžařské společnosti dychtivě hledají další. Rossiho tým používá satelitní kamery, infračervené kamery, kamery s optickým zoomem a satelitní radary, které hledají minerální útvary vytvořené reakcí horkých kapalin a existujících hornin, ale i kusy hornin, které by mohly sloužit jako nosiče lithiové solanky. Kromě toho zaznamenávají i anomálie ve vegetaci, které by mohly být způsobeny podložím bohatým na lithium nebo prameny obsahujícími tento prvek.
Skutečně do tuhého ale půjde, až když se začne vrtat. Jeden z členů skupiny do toho jde. Cornish Lithium je nově založená firma, která už si vyjednala různá povolení k průzkumu i těžbě lithia.
Těžba ale nebude probíhat tak, jako na poušti Atacama v Chile, kde se nalézá jeden z největších dolů na lithium na světě. Lithium se získává vysoušením rozlehlých jezer s lithiovou solankou na slunci. A jak cornwallští turisté sami poznali na vlastní kůži, na rozdíl od Chile se v Cornwallu slunce člověk nedočká. Místo toho prý bude Cornish Litium používat na těžbu a očištění lithia techniku speciálních filtrů, tzv. reverzní osmózy a iontové výměny, použitelné na jakoukoliv solanku.
Pokud se cornwallský experiment osvědčí, mohl by se podle Rossiho využít i při hledání lithia na dalších místech. Jedním z nich by mohl soused Chile - Bolívie. O té se tvrdí, že má jedny z největších, ale dosud neobjevených zásob lithia na světě. Jakékoliv naleziště v Cornwallu by proti tomu bylo směšně malé. Nicméně pokud by se nález vydařil, stalo by se jedno z nejstarších těžebních center na světě zároveň jedním z nejnovějších.
Zdroj: The Economist