Hlavní ekonom investiční banky Natixis Patrick Artus tvrdí, že Itálie již nyní trpí masivními ztrátami způsobenými politikou její současné vlády. Ta by ráda poskytla italskému hospodářství dodatečnou fiskální stimulaci, kterou ekonom odhaduje na 29 miliard eur ročně. Měla by mít zejména formu snížení věku odchodu do důchodu, zavedení nepodmíněného minimálního příjmu a snížení daňové zátěže. Tento plán sice ještě nebyl uveden v praxi, ovšem Artus tvrdí, že si na italské ekonomice již vybírá svou daň.
Negativní dopad současného vládního návrhu rozpočtu se projevuje růstem výnosů vládních obligací. Podle Artusových výpočtů se to projeví dodatečnými úrokovými náklady italského vládního rozpočtu ve výši 40 miliard eur ročně. A jelikož se kvůli vývoji v Itálii zvedají i výnosy některých dalších členských zemí eurozóny, ponese náklady italské vládní politiky rovněž tato část měnové unie. Artus je odhaduje na 50 miliard eur.
Vedle růstu výnosů vládních obligací je patrné i zvýšení výnosů bankovních obligací. Ekonom tvrdí, že ty tak v Itálii zaplatí na úrokových nákladech o 9 miliard eur více a v celé eurozóně se tento efekt projeví dodatečnými úrokovými náklady ve výši 25 miliard eur. K tomu je nutno přičíst pokles cen akcií na italském trhu a dalších evropských trzích. Tyto ztráty Artus vyčísluje na 70 a 780 miliard eur. Celkově tak ekonom dochází k závěru, že doposud realizované celkové ztráty spojené s rozpočtovou politikou italské vlády výrazně převyšují výši plánované fiskální stimulace.
Artus je skeptikem i co se týče možné druhé vlny fiskální stimulace v USA. Tvrdí, že americká ekonomika „nevyhnutelně zpomalí“ a důvodem má být její návrat k plné zaměstnanosti a na její potenciální růst. V tom horším případě se dokonce dostane pod něj a k takovému vývoji by došlo ve chvíli, kdy by se snížily investice korporátního sektoru. Každopádně podle Artuse je pravděpodobné, že ve chvíli, kdy americké hospodářství začne znatelně zpomalovat, prezident Trump bude zvažovat další vlnu fiskální stimulace.
Trumpovy plány může nyní překazit Kongres, ale pokud by se mu přece jen podařilo je prosadit, mohl by vzniknout vážný ekonomický problém. Fiskální stimulace (pravděpodobně ve formě dalšího snížení daní) by totiž vedla k „velmi vysokým rozpočtovým deficitům a vnějším deficitům jak v roce 2019, tak v roce 2020. Následně by se mohly zvednout dlouhodobé sazby a akciový trh by mohl zkolabovat, což by se obratem projevilo na bohatství domácností a jejich spotřebě.
Zdroj: Natixis