Na dohodě o brexitu uzavřené Londýnem a Evropskou unií není mnoho přitažlivého, její zamítnutí v britském parlamentu by však představovalo vysoce riskantní strategii. Píše to dnes deník Financial Times (FT), který v analýze svého editorského týmu vyjádřil, byť "neochotně", předložené dohodě podporu. Dokument podle listu není dokonalý, avšak v konečném důsledku je pragmatický.
Stávající "rozvodová dohoda" je očividně horší, než existující podmínky britského členství v největším obchodním bloku světa. Někdejší konzervativní premiér John Major v Maastrichtu bravurně vyjednal, aby mohla Británie stát mimo eurozónu a zároveň těžit z neomezeného přístupu na jednotný trh. V čase, kdy je liberální demokracie po celém světě v ohrožení, oslabuje brexit jak Británii, tak EU.
Toto je tvrdá realita, na rozdíl od iluzí a lží fanklubu brexitu. Sliby o snadném odchodu a okamžitých dohodách o volném obchodu se zbytkem světa byly demaskovány jako fikce. A vůbec největší ze všech lží je tvrzení, že by Británie mohla užívat všech výhod, aniž by se řídila povinnostmi souvisejícími s členstvím.
Premiérka Theresa Mayová si už tak složitý úkol ještě výrazně zkomplikovala, když dvouletou lhůtu na vystoupení země z EU spustila předčasně. Článek 50 Lisabonské smlouvy aktivovala bez jakéhokoli konsenzu ohledně cíle. Její ministři promarnili drahocenný čas hašteřením, místo aby vyjednávali s Bruselem. Mayová nešťastně vypsala volby, které ji připravily o parlamentní většinu. Vytyčila červené linie, které jí zbytečně ubraly manévrovací prostor. A Labouristická strana, rozštěpená ohledně brexitu, avšak toužící po moci, se vyhýbá jakékoli odpovědnosti za předložení seriózních alternativ.
Nejvíce v brexitové dohodě bije do očí "pojistka" zabraňující obnovení hraničních kontrol mezi Irskem a Severním Irskem, která by však mohla podkopat britskou svrchovanost. Opatření by Británii ponechalo v celní unii s unijní sedmadvacítkou a pro zemi by tak bylo téměř nemožné uzavírat obchodní dohody se třetími zeměmi. K odstoupení od tohoto režimu by potřebovala souhlas ostatních zemí a takové právo veta je pro pátou největší ekonomiku světa zkrátka nestravitelné.
I s přihlédnutím ke všem nedostatkům je ale otázka, o kolik mohla být dohoda o vystoupení lepší, i kdyby se vláda vyvarovala přešlapů. Tohle není poraženecký přístup. EU27 vyjednávala tvrdě a jisté ústupky byly nevyhnutelné. Dohoda zbavuje Británii politického vlivu, ale zajišťuje pro přechodné období hladké obchodování a ekonomickou stabilitu s možností dvouletého prodloužení. A zejména odvrací pohromu v podobě vypadnutí z EU.
Kritici budou naříkat nad nedostatečně jasným zněním souběžně dojednané politické deklarace o budoucím vztahu EU s Británií. To se ale nakonec může ukázat jako výhoda. Prohlášení se snaží vyvážit jistou míru ekonomické integrace s obnovením kontroly Londýna nad přistěhovalectvím, což je pro mnohé zastánce brexitu významný faktor. Ponechává ve hře všechna možná vyústění, od dohody o volném obchodu ve stylu Kanady, přes bližší spolupráci podle norského modelu, setrvání na jednotném trhu i v celní unii.
Dohoda je nedokonalá, ale v konečném důsledku pragmatická, což je důvod, proč mu Financial Times, neochotně, vyjadřují podmíněnou podporu. Její odmítnutí, k čemuž se podle všeho většina poslanců přiklání, je vysoce riskantní strategií. Předpokládá existenci věrohodných a lepších alternativ, ty se však zatím neobjevily. Především by pak mohlo přinést vítězství brexitových radikálů v čele s Borisem Johnsonem, kteří jsou připraveni zemi dotlačit přes okraj útesu ve snaze naplnit puristickou vizi nespoutané a nezávislé Británie.
Parlamentní matematika naznačuje, že Mayová svou dohodu neprosadí, alespoň ne na první pokus. Pokud by následně došlo na druhé referendum, nebylo by to zneuctění hlasování z roku 2016. Výsledek by možná byl stejný, ale voliči by minimálně měli mnohem lepší představu o povaze volby, která by před nimi stála.