Podle hlavního ekonoma investiční banky Natixis Patricka Artuse je krize roku 2008 někdy srovnávána s krizí z roku 1929. Obě totiž mohly mít dlouhodobý negativní dopad na ekonomiku a následně vyvolávat sociální a politické tenze, které vedly k růstu vlivu populistických stran a hnutí. Artus se ale v této souvislosti ptá, zda problémy některých vyspělých zemí lze skutečně stále přisuzovat poslední finanční krizi.
Ekonom připomíná, že v zemích jako Francie, Španělsko či Itálie vyvolaly problémy na finančních trzích bankovní krizi. Došlo ke korekci přílišného zadlužení a někde splaskla i předchozí realitní bublina, což fakticky představovalo korekci neefektivní alokace úspor. Vedle bankovní krize se vývoj v roce 2008 projevil poklesem investic a reálného kapitálu, negativní byl i dopad na lidský kapitál. Výsledkem byl dlouhodobý pokles produktivity a výrobních kapacit.
„Zmíněné tři země ale také trpěly problémy, které se objevily již dlouho před krizí a přímo s ní nesouvisely. Šlo o nedostatečnou modernizaci firemního sektoru, nízké dovednosti pracovní síly a špatnou efektivitu systému vzdělávání. K tomu se přidává vysoká nezaměstnanost mezi mladými lidmi a deindustrializace. Ve Francii a Itálii pak daňový systém působí proti zvyšování zaměstnanosti,“ tvrdí Artus.
V prvním grafu je vyznačen vývoj reálného kapitálu ve zmíněných zemích. Pokles jeho objemu byl dramatický zejména ve Španělsku a Itálii, ani v jedné sledované zemi se přitom stále nedostal na předkrizové úrovně. Druhý graf popisuje vývoj investic do výroby. Propad byl opět nejdramatičtější ve Španělsku, v Itálii se investice začínají blížit předchozím maximům teprve nyní:
Artus tedy dochází k závěru, že finanční krize sice skutečně zanechala na vyspělých ekonomikách hluboké rány, ale jejich současné problémy mají i příčiny, které s krizí nesouvisejí a které mají svůj původ již ve druhé polovině devadesátých let.
Zdroj: Natixis