Skandály s praním špinavých peněz v Danske Bank a Swedbank už vedly k odstupu výkonných ředitelů obou institucí a způsobily propad cen jejich akcií. Tyto skandály souvisejí především s pobočkami těchto severských bank v Estonsku a patrně tak urychlí stahování zahraničních bank z rozvíjející se Evropy.
Vzhledem k dalším zásahům populistů ve střední a východní Evropě a čím dál ostražitějším domácím regulačním a dohledovým orgánům přehodnotí bezpochyby zahraniční banky své už tak chřadnoucí vazby na region. Banky už svou expozici na rozvíjející se Evropu sice musely po přílišné expanzi svého působení před finanční krizí osekat. A další stahování by jim mohlo snížit rizika, jenže by to poškodilo budoucí růst regionu.
Exodus z rozvíjející se Evropy je následkem finanční krize součástí globálního ústupu od přeshraničního bankovnictví. V období před roky 2008-2009 sloužily evropské banky jako spojky pro americké ústavy, které se zdráhaly se rozvíjejícím se ekonomikám přespříliš otevřít. Když teď Evropané couvají, americké banky část uvolněného prostoru obsazují. Kromě toho expandují trhy s firemními dluhopisy. Rizika se rozšířila z bank do zbytku finanční soustavy, z velké části neregulované.
Transformační činitel
Zahraniční banky plnily, zejména ve střední a východní Evropě, transformační úlohu přiváděním relativně stabilních kapitálových toků podporujících růst z vyspělých do rozvíjející se a rozvojových ekonomik. Když se zhroutil socialismus, malý počet bank se sídlem v Evropské unii investoval do maloobchodních sítí a od základů pomohl vybudovat finanční soustavy těchto zemí a značně rozšířit přístup občanů k finančnictví. Během krize, kdy ostatní kapitálové toky vyschly, tyto strategické maloobchodní banky vytrvaly.
Zůstaly díky Vídeňské iniciativě, ambiciózní koordinační snaze zahrnující regulační a dohledové orgány z domácích i hostitelských zemí, ministerstva financí, mezinárodní finanční instituce a především strategické banky. Dne 27. března se veteráni krize sešli v rakouském hlavním městě, aby si připomněli desetileté výročí iniciativy. Je co slavit: zachránila Evropu před zničujícím bankovním kolapsem a pomáhala zvládat rizika během krize eurozóny.
Západoevropské banky, jež iniciativa uchránila, teď však ve střední a východní Evropě čelí nejisté budoucnosti. Jejich investice v regionu byly uvězněny a místní populisté je mohou odstřelovat. A nepřekvapí, že v čele útoku je maďarský premiér Viktor Orbán.
Maďarská zkušenost
Zahraniční banky se v Maďarsku a jinde během finanční krize staly terčem nechuti a nenávisti. Na naléhání příliš dychtivých finančních poradců bank se občané hrnuli do úvěrů v eurech, dolarech, a dokonce jenech, a když krize zapříčinila propad domácích měn, náhle se ocitli v drtivých dluzích. Když splátky zaostávaly, banky si pospíšily se zabavováním domů, aut a firem. Zdanit banky, jak učinil Orbán, se zdálo naprosto férové.
Orbánovy daně navíc umožnily bance , přeshraničnímu ústavu samotného Maďarska, dát si dohromady bilanci a upevnit domácí franšízu poté, co se sama před krizí předlužila. Zahraniční banky musely v Maďarsku radikálně přetvořit své strategie a v některých případech žádat o podporu od mezinárodních finančních institucí. Mnohé jednoduše zvedly kotvy a odešly.
Banky na ústupu
Jedná se o součást obecnějšího dění napříč rozvíjejícími se trhy. Většina zahraničních bank má v úmyslu se dál stahovat a ty, které zůstávají, se rostoucí měrou financují z místních vkladů. Přestože je zahraničních bank méně, některé – zejména ruské a čínské – svou přítomnost akvizicemi a růstem posilují, což má za následek zahušťování trhu. (Přítomnost ruských bank by přitom byla ještě mnohem výraznější, nebýt mezinárodních sankcí.)
Probíhající ústup zahraničních bank z rozvíjející se Evropy je tím pozoruhodnější, že regulační rámec EU se v posledních deseti letech výrazně zlepšil. Bankovní unie EU sice rozhodně není dokonalá, ale přeshraniční bankovnictví dnes podporují instituce a nástroje, o nichž se Vídeňské iniciativě mohlo jen zdát.
Pravda, země mimo eurozónu mají menší ochranu, ale i ony teď mají jistou oporu a vídeňská zkušenost ji upevnila. Jak řekl Michel Barnier, když končil jako komisař EU pro vnitřní trh a služby, Vídeňská iniciativa „se nyní stala součástí evropské finanční konstrukce“.
Posílení lokálního financování z depozit a silné místní banky je třeba vítat. Existuje ale stále značný prostor pro hospodářskou konvergenci napříč rozvíjejícím se a rozvojovým světem, což vyžaduje tok prostředků „shora dolů“, ze zemí kapitálově bohatých do zemí kapitálově chudých. Nejstabilnější transfery finančních prostředků přinášejí rozvíjející se Evropě přímé zahraniční investice, ale strategické banky jsou hned na druhém místě. Pokud odejdou, místní banky se mohou opět uchýlit k přeshraničnímu financování, které je na změny nálad nejcitlivější.
Jak opadá globální vlna přeshraničního bankovnictví, stávají se zahraniční banky snadným terčem populistického vyvlastňování. Ještě podstatnější je, že přestává fungovat důležitý hybatel místního finančního rozvoje a zprostředkovatel stabilních kapitálových toků do rozvíjejících se a rozvojových ekonomik. Zahraniční banky mají nadále zásadní význam pro dlouhodobý růst těchto zemí. Doufejme, že vlivem skandálů a populistických útoků nepřestanou tuto úlohu plnit.
Autor: Erik Berglöf je profesorem a ředitelem Institutu globálních záležitostí na London School of Economics and Political Science.
Copyright: Project Syndicate, 2019.
www.project-syndicate.org