V Německu se před osmi lety zrodila „vize fantastického nového světa“. Stalo se tak po zemětřesení v Japonsku, které způsobilo tragédii v jaderné elektrárně Fukushima. Německý Der Spiegel připomíná, že právě tehdy se vláda Angely Merkelové rozhodla, že její země již nebude používat jadernou energii. „Šlo o historický moment a rozhodnutí, ale tato idea narazila na detaily německé reality,“ píše Spiegel.
Posun od jaderné energie k obnovitelným zdrojům je v Německu nazýván Energiewende. Jde o „největší politický projekt od znovusjednocení země“, který ale kráčí směrem k debaklu. Spiegel tvrdí, že žádný významný politik tento projekt plně nepodporuje a nečiní tak ani Angela Merkelová. Parlament tak schválil zákony, ale nikdo netlačí na potřebnou koordinaci, o nějakém urychlování celého procesu nemluvě. Navíc jsou všichni „zhrozeni z protestů voličů pokaždé, když má být někde vybudována větrná elektrárna“.
Podle odhadů stály dosavadní změny v energetice již 160 miliard eur a „dosavadní výsledky naprosto neodpovídají této částce“. Společnost, která strategii zpočátku mohutně podporovala, ji nyní vnímá jako příliš nákladnou, chaoticky implementovanou a neférovou. Spiegel ovšem dodává, že budoucnost celé země stále závisí na přechodu k obnovitelným energiím, a to z ekonomického, ekologického i technologického hlediska.
V současné době se podle Spiegelu zastavila stavba dalších parků větrných a solárních elektráren, navíc chybí přenosové kapacity. Nejvíce je ale patrný nedostatek politické vůle a manažerského tlaku na pokračování v nastaveném směru. „Experti jsou pohlceni detaily, produkují další a další papíry, ale žádnou strategii. Po celé měsíce tu byla volná pozice státního tajemníka pro energetiku, nikdo se necítí být za celou věc zodpovědný a nikdo nerozhoduje, co má prioritu. Německo nemá ministerstvo energetiky, takže celá věc se pomalu rozpadá na drobné kousky a kancléřka doposud nijak nezasáhla,“ píše Spiegel.
Ve Švédsku byla v rámci energetické strategie zavedena daň na emise oxidu uhličitého ve výši téměř 120 eur za tunu. Tento krok „nutí domácnosti a společnosti, aby věnovaly více pozornosti tomu, jak topí, jezdí a podnikají“. Podmínky se podle Spiegelu lepší dokonce i v USA, kde se stále méně používá uhlí a nastal posun k zemnímu plynu. „Pokrok je zřejmý všude, jen ne v rodišti Energiewende, a německé emise oxidu uhličitého během posledních deseti let klesly jen mírně,“ tvrdí Spiegel. Podle něj na tom má velký podíl rozhodování v rámci „velké trojky“. Tou je ministerstvo životního prostředí, ministerstvo hospodářství a kancléřka. Praxe pak vypadá tak, že ministerstvo životního prostředí se snaží prosadit změny, ministerstvo hospodářství varuje před jejich dopady na ekonomiku a Angela Merkelová neučiní žádné definitivní rozhodnutí.
Nedostatek politické vůle je patrný například u stavby dalších přenosových kapacit. Před více než deseti lety vláda schválila rezoluci o stavbě nových vysokonapěťových kapacit. Namísto toho, aby politici voličům vysvětlovali, proč je nutné propojit větrný sever s průmyslovým jihem, nikdo problém „ne na mém dvorku“ neřeší. Minulý rok pak bylo v zemi postaveno jen 743 nových větrných turbín, zatímco rok předtím jich bylo o tisíc více. S tím, jak opadá boom v této oblasti, trpí i výrobci turbín, jako je Enercon či Nordex. Tyto firmy ve velkém propouštějí a panují obavy, že celé odvětví bude čelit podobnému kolapsu, jako je výroba solárních panelů.
Spiegel tvrdí, že nakonec nebude stačit jen navyšování výroby zelené elektřiny. Nastal čas pro Energiewende 2.0, která bude zahrnovat celou ekonomiku a společnost, integrovat jednotlivé sektory a tvořit „jeden gigantický stroj, který bude vyrábět a distribuovat elektřinu ze slunce, větru a vody“. Významnou součástí nového systému by měl být i vodík.
Zdroj: Der Spiegel