„Diskuse o socialismu často stojí na tom, že obě strany na sebe hází příklady nějakých zemí. Švédsko a Norsko, Venezuela, Sovětský svaz.“ Poukazuje na to ekonom Tim Taylor s tím, že jeho kolega Michael Cembalist napsal pro banku úvahu o tom, zda lze ve světě nalézt skutečný socialismus nebo dokonce socialismus demokratický.
Cembalist tvrdí, že země jako Norsko či Švédsko jsou socialistické ve smyslu vysoké sociální podpory a míry přerozdělení. Jenže tyto programy jsou povětšinou placeny střední třídou, a to například ve formě daně z přidané hodnoty či daně ze mzdy. Nestojí tak na zdanění lidí s vysokými příjmy a majetkem. Severské země jsou si navíc podle ekonoma velmi dobře vědomy přínosů volného trhu a soukromého sektoru. Podle některých ukazatelů v nich dokonce najdeme vysokou svobodu podnikání či nižší míry vládní regulace.
Pokud socialismus znamená vysokou míru vládní regulace firemního sektoru, trhu práce a vysoké zdanění spolu se štědrými vládními výdaji a omezeními na tok zboží a kapitálu, je socialistickou zemí Argentina. A to se projevuje i na její ekonomice. Jak ukazuje následující graf, její produkt na hlavu je ve srovnání s produktem roku 1913 jen asi dvakrát vyšší. Země je na tom podobně jako Sýrie či Jižní Afrika. Například v Číně je dnes téměř 15krát vyšší:
Druhý graf ukazuje, jak se pořadí měnilo v čase. Země, které se nachází blízko přímky grafu, si během uvedeného období držely své místo, zatímco ty nad přímkou si svou pozici postupně zlepšovaly. Ty pod přímkou naopak pomalu zaostávaly. Například Spojené státy si tak průběžně drží svou pozici, Japonsko ji výrazně zlepšilo. Argentina i z tohoto pohledu vychází špatně, protože její pozice se průběžně zhoršuje:
Taylor dodává, že produkt na hlavu samozřejmě není dokonalým měřítkem a v mezinárodním srovnávání jej může výrazně ovlivnit například volba měnového kurzu. „Minimálně mé obrázky ale ukazují, jak se během století posouvalo bohatství národů,“ uzavírá ekonom.
Zdroj: The Conversable Economist