Celý koncept efektivních trhů provází od samého počátku jeho vzniku jedno významné vnitřní pnutí. Nemám na mysli to, zda pro jeho podporu hovoří realita, ale určitou logickou skulinu, která není jen věcí pro pobavení, ale naopak tématem dost postatným. Ukazuje se to podle mne hlavně nyní, když se tolik hovoří o růstu významu takzvaného pasivního investování. A dokonce o „pasivní bublině“.
CNBC poukazuje na to, že podle společnosti Ned Davis Research z pasivního investování těží nejvíce sektory utilit a realit. Tedy, že právě pro tyhle sektory je nejvýhodnější investování na základě pasivních ETF. Ty se nesnaží o nějaký aktivní výběr podhodnocených aktiv a kupují to, co sám trh svými valuacemi a váhami aktiv a sektorů naznačuje, že má být koupeno. Tento přístup je na trhu stále populárnější a Ned Davis Research tvrdí, že z jednotlivých společností z něj nejvíce těží Tanger Factory Outlet Centers, u níž drží 32 % obchodovaných akcií právě ETF. Další v řadě jsou American States Water a California Water Service Group.
CNBC k tomu podotýká, že společnosti Tanger Factory Outlet Centers možná pomáhá velký zájem pasivních investorů, ale i tak si její akcie vede dost zle. V roce 2017 odepsala 20 %, v roce 2018 to bylo podobné a letos ztrácí 18 %. Příčinou by mohly být velké obavy z toho, že tento dividendový aristokrat již brzy aristokratem přestane být. Doléhají na něj totiž negativní tlaky spojené s úpadkem tradičního maloobchodu.
Přesuňme se nyní k trochu obecnějšímu pohledu. Moodys v roce 2015 projektovala, že někdy v roce 2021 podíl pasivních fondů na trhu převýší podíl fondů aktivních. V letošním roce se ke svým projekcím vrátila a v následujícím grafu doplnila očekávaný vývoj (přerušovaná křivka) o vývoj aktuální. Ten pozoruhodně sedí na projekce, a zatím tak vše směřuje tím směrem, o kterém Moodys hovořila.
Zdroj: Moodys
Nemusí tedy trvat dlouho a na trhu bude stejný podíl pasivních a aktivních investorů, čímž se dostávám k oné zmínce o vnitřní tenzi teorie efektivních trhů. Ta předpokládá, že investoři jako celek (!) správně použijí všechny dostupné informace. A ceny aktiv tak budou tyto informace odrážet tak, že nemá smysl se zaobírat nějakým hledáním podhodnocených či nadhodnocených aktiv. Jinak řečeno, pro každého jednoho investora má smysl být pasivní, protože ten zbytek už všechny příležitosti eliminoval a my bychom jen plýtvali časem a penězi na hledání toho, co není.
Jenže je zřejmé, že pokud budou všichni takto pasivní, nebude nikdo, kdo by ceny aktivně nastavoval na jejich fundamentální hodnoty – prodával aktiva nadhodnocená a kupoval aktiva podhodnocená. Vše to hodně připomíná onen vtip o dvou ekonomech (nejlépe z Chicaga), kteří jdou po ulici a jeden náhle zvolá: Podívej, támhle leží stodolarovka! Ten druhý se zamyslí a posléze odpoví: Nesmysl, kdyby tam ty peníze ležely, už dávno by je někdo sebral. My se nyní vlastně bavíme o tom, kolik investorů nakonec vůbec nebude hledět na chodník ve víře, že tam nic nemůže být, protože i kdyby tam něco bývalo bylo, ostatní už by to sebrali.
Z praktického hlediska je podle dobré operovat s tím, že pokud nechci investování věnovat moc času a zdrojů, je lepší předpokládat, že na skutečnou investiční příležitost nebudu soustavně narážet. A je pro mne bezesporu lepší investovat pasivně, levně a to nejlépe hodně diverzifikovaně. Může mi být ale vyloženě potěšením investování aktivní, čímž mimochodem naplním tu nejpodstatnější podmínku tolikrát zmiňovaného cíle „být jako Buffett“. A pak bych se měl radovat z toho, že na trhu roste podíl pasivních investorů, institucí a nástrojů. O to více zajímavého se toho totiž na chodnících musí válet. V neposlední řadě pak budu já ten, kdo pomůže k efektivitě trhu a tím vlastně i mým pasivním kolegům.
Pokud tedy vše dojde až do fáze pasivní bubliny (o které možná můžeme hovořit i v souvislosti s uvedeným grafem a naznačeným dalším vývoje), budou mít zbylí aktivní investoři na trhu ráj. Což ale nepochybně vyvolá opětovný návrat k aktivnímu investování a z vyloženě dlouhodobého hlediska si tak zřejmě budeme hledat nějakou rovnovážnou úroveň.