Dnes se po delší době podíváme na valuace různých částí amerického akciového trhu. A spolu s nimi na to, jak valuace v minulosti neměly v podstatě žádný vliv na následnou návratnost trhu. A zároveň měly.
V následujícím grafu vidíme valuace stovky největších firem v indexu SPX 500, pak valuace tohoto indexu bez největší stovky. K tomu tu je poměr cen k ziskům u indexu středně velkých firem SPX 400 a firem malých v indexu SPX 600. Obrázek je to pestrý i proto, jak se po roce 2021 cesty jednotlivých skupin akcií výrazně oddělily. Podotýkám, že jde o poměr cen akcií k ziskům dosaženým za posledních 12 měsíců. Toto PE je totiž docela znatelně nad běžněji používaným PE počítaným ze zisků očekávaných pro následujících 12 měsíců. Samozřejmě proto, že se čeká slušný meziroční růst ziskovosti (PE k ziskům minulým je tak vyšší než k ziskům očekávaným).
Zdroj: X
Není překvapením, že největší firmy na trhu mají nyní zdaleka největší PE. Významný podíl na jejich celkové kapitalizaci mají totiž neustále probírané, populární a vysokými očekáváními nasycené technologie. U zbytku indexu SPX 500 jsou valuace výrazně umírněnější. Tedy ve srovnání s onou stovkou, protože relativně ke své vlastní historii není ani toto PE zbytku trhu nijak nízko. U malých a menších firem si můžeme všimnout, že jejich valuace byly po roce 2009 po cca deset let znatelně nad valuacemi větších firem. Pak se obě skupiny cca kopírovaly a pak se valuační karty dokonce obrátily. U malých a menších firem je tak nyní PE blíže historickému standardu, ale těžko hovořit o tom, že by šlo o nějakou „levnou“ část trhu.
V uvedené souvislosti si můžeme vzpomenout, že ještě relativně nedávno docela hlasitě a často zaznívala tvrzení o tom, že menší firmy jsou „levné“ a tudíž atraktivní. Graf ale ukazuje jeden „detail“ – levné byly a jsou z relativního pohledu. Tedy ve srovnání s valuacemi velkých firem (které mají PE hodně našponované). Ale jak jsem uvedl, valuace menších společností určitě nejsou nějak mimořádně nízko ve srovnání se svou vlastní minulostí.
Na valuace velkých firem mají přitom už nějaký čas významný až dominantní vliv očekávané strukturální změny v ekonomice a firemním sektoru. A celý graf se tak dá možná alespoň z části číst jako ukazatel toho, jak různá jsou očekávání přínosů AI u různých velikostí firem. Trochu otázkou by pak pro mě mimo jiné bylo, jak by mohly velké firmy masivně těžit z AI bez toho, aby se něco podobného dělo u těch malých. Velké techno firmy by totiž v konečném důsledku měly být dodavateli AI pro běžné spotřebitele a ostatní firmy. A sami mezi sebou mohou intenzivně soupeřit. Ale to by bylo na delší úvahy a vyprávění.
K výše uvedenému bych ještě přidal jednu zajímavost. Tedy další verzi různých porovnání valuací s tím, jakou následnou návratnost generoval akciový trh v minulosti. Obvyklé jsou zejména roční a desetileté časové horizonty. S tím, že v prvním případě nevidíme v podstatě žádnou korelaci, v druhém relativně slušnou (a samozřejmě negativní). Občas se objeví i pětileté srovnání, kde už se také něco děje. Ale dnešní obrázek je z druhého konce – ukazuje, že v půlročním horizontu se neděje v podstatě nic. Je to ale takové „skoro nic“, které se během deseti, nebo i pěti let už poskládá do pozorovatelného „něčeho“.
Zdroj: X