S nákupem zlata se odjakživa pojí obrovské riziko

Ve článku „Mobius: Kupujte zlato za každou cenu“ se mimo jiné můžeme dočíst, že „známý investor Mark Mobius plošně doporučuje akumulovat zlato to za jakoukoliv cenu. To by podle něj mělo přinést dlouhodobé zisky díky uvolňování měnových politik centrálními bankami a růstu obliby kryptoměn, která by měla dále posilovat poptávku po tvrdých aktivech“. Tento pohled je podle mne problematický z čistě ekonomického hlediska. A hlavně z hlediska nejrelevantnějšího. 

Neprohazovat příčiny a následky

Většina z nás se asi shodne na tom, že, že zlato je aktivem, které se může hodit v dobách, kdy selhávají doposud používané nástroje směny a uchování hodnoty. V principu hovoříme o dvou extrémních situacích: Kolapsu systému a velmi vysoké inflaci. U první možnosti je dobré mít na paměti, že hovoříme o zlatu ve své fyzické formě – pokud by přestaly fungovat informační systémy, „zlatý“ ETF moc velkou výhodou není. V extrémním případě to platí i u druhé možnosti. Hovory o kolapsech systémů ponechám profesionálním a hoby zkázopravcům, zaměřím se na inflaci. Zde si musíme dát pozor na prohazování příčin a důsledků.

Uvedený pohled známého investora a řady dalších dává v podstatě rovnítko mezi monetární stimulací/rostoucí peněžní nabídkou a vysokou inflací. Třeba v Zimbabwe to je namístě, jenže jsou situace, kdy je taková zkratka hodně zavádějící. Je tomu tak i dnes ve vyspělé části světa? Nedávno jsem tu poukazoval na to, že podle známého investora Eda Yardeniho prochází globální ekonomika pozitivním nabídkovým šokem. To v ní samo o sobě vytváří deflační tlaky podobně, jako vyšší sklizeň brambor vytváří deflační tlaky na trhu s touto komoditou. K tomu se ve světové ekonomice pravděpodobně přidává několik faktorů, které tlumí poptávkovou stranu ekonomiky a deflační, či dezinflační tlaky ještě zvyšuje. 

Nechme nyní stranou, zda je obecně lepší nechat ceny klesat, či mírně růst na úrovni inflačního cíle. Centrální banky volí druhou možnost a se svou stimulací několika druhů vstupují právě do tohoto deflačního, či dezinflačního prostředí. Jejich cílem je eliminovat deflační tlaky a dostat inflaci na inflační cíl, obvykle nastavený kolem 2 %. Tedy na úrovni, kterou lze jen těžko považovat za takovou, která by ospravedlňovala útěk ke zlatu. A co je podstatné, vůbec samotné dosažení tohoto cíle je doposud často hodně komplikované.

Pokud se nyní hovoří o další stimulaci, je to jen proto, že roste riziko dalšího útlumu globální ekonomiky a snížení inflace. Pokud tedy chceme být přesní, pak si musíme říci, že celá teze stojící na rovnici „větší peněžní nabídka = vyšší atraktivita zlata“ tak stojí a padá s implicitním předpokladem, že monetární stimulace začne najednou fungovat mnohem efektivněji než doposud. Tedy eliminuje cyklické dezinflační tlaky i ty dlouhodobé, strukturální. A hlavně: centrální bankéři s touto najednou mnohem lépe fungující stimulací nepřestanou ani ve chvíli, kdy se inflace dostane na cíl, ale z nějakého důvodu budou pokračovat dál a dál. Muselo by tedy dojít ke dvěma významným změnám. U té druhé možná v USA kvůli tamní politické situaci roste pravděpodobnost naplnění. Ale celkově jde stále o takový hodně šedolabutí scénář. 

Zlaté tele určitě ne

Výše uvedené je můj subjektivní pohled na věc a jsem si vědom toho, že řada lidí vidí věci monetární mnohem černěji. Či vlastně „zlatěji“. A možná se ukáže, že vývoj odhadli lépe a v investičních portfoliích bylo lepší držet „větší než malé množství“ tohoto aktiva. Někdy mám ale takový dojem, že někteří z nás jsou zlatem příliš fascinováni. Promítá se to mimo jiné do různých návrhů na návrat ke zlatému standardu a podobně, které úplně opomíjejí některá základní ekonomická fakta.

Do této pasti falešných bohů padáme zas a znovu. To, že jsme do ní spadli, přitom poznáme lehce. Na tento pád totiž ukazuje míra zloby a pobouření, kterou v nás vyvolává byť jen mírná kritika našeho bůžka, který může mít bezpočet forem. My ale nikdy a nijak neobejdeme první přikázání „nebudeš mít jiného Boha mimo mne“. V kontextu výše uvedeného to znamená, že pokud zvažujeme větší investice do zlata, jak doporučuje třeba výše zmíněný investor, měli bychom si v první řadě dávat pozor na to, zda si ve skutečnosti nekupujeme zlaté tele. To je riziko řádově úplně někde jinde, než jsou nějaké finanční ztráty.