Podle některých názorů se sociální sítě staly technologiemi umožňujícími získání svobody a demokracie. Ruben Enikolopov, Alexey Makarin a Maria Petrova na stránkách VoxEU prezentují výsledky své studie, která se zaměřuje na to, jakou roli hrají sociální sítě v této oblasti v Rusku. Tam podle nich během let 2011–2012 došlo k největším protivládním protestům po pádu Sovětského svazu. Jakou roli v tom hrály sociální sítě?
„Sociální sítě hrají v našem životě stále důležitější roli, živě se diskutuje o jejich politických důsledcích. Optimisté tvrdí, že tyto sítě mohou dát běžným občanům moc a přinést jim svobodu tím, že v autoritářských státech přinesou demokratizaci. Tyto technologie také podle tohoto pohledu přivádí politiky k větší zodpovědnosti“, píše Enikolopov. Pesimisté ale podle něj poukazují na to, že autokratické režimy mohou na vývoj flexibilně reagovat a samy se učí, jak sociální sítě využívat. Mohou nastolit cenzuru, používat internetové troly a podobně. V demokracii pak mohou sociální sítě podporovat xenofobii, politickou polarizaci nebo šířit falešné zprávy a informace.
Enikolopov ve své práci zkoumal, jak sociální sítě ovlivňují politický život „v nedemokratickém prostředí“. Sloužila mu k tomu zmíněná situace v Rusku let 2011 a 2012. Protesty tehdy proběhly v 625 městech a vědec se zaměřil konkrétně na to, jak souvisely se sociální sítí VKontakte (VK), která je v této zemi nejoblíbenější. V roce 2006 ji vytvořil univerzitní student Pavel Durov, funguje podobně jako a v roce 2011 ji používalo 90 % uživatelů sociálních sítí.
Podle vědce vyšší penetrace používání VK vedla ke znatelnému růstu pravděpodobnosti konání protestů v příslušném městě. A tvrdí, že k tomu mohlo teoreticky docházet zejména díky dvěma faktorům. Za prvé, sociální sítě mají malé bariéry vstupu a pro vládnoucí režim je tak těžké bránit rozšiřování informací, které by pro něj mohly být škodlivé a které by mohly vést k protestům. Vedle tohoto „informačního kanálu“ funguje i kanál logistický. Sociální sítě totiž mohou fungovat jako efektivní nástroj koordinace protestů. Ten navíc funguje bez ohledu na to, kolik lidí se na síti staví proti protestům. VK také jasně ukazuje, že sítě jsou používány i pro „taktickou koordinaci“.
Relevance informačního kanálu je ale podle výsledků studie naopak nulová. Má to být zřejmé například z výsledků voleb, kdy VK namísto podpory opozice zvyšuje pravděpodobnost volebního vítězství provládních politiků. Když byl těsně před propuknutím protestů proveden průzkum veřejného mínění, ukázalo se také, že vyšší penetrace VK jde ruku v ruce s vyšší podporou Vladimira Putina a jeho vlády. Nedocházelo ani k větší polarizaci veřejného mínění a „politický obsah informací na síti byl k vládě spíše neutrální či vstřícný“.
Zmíněný koordinační efekt byl naopak plošně silný a nejvíce se projevoval ve velkých městech, kde je koordinace protestů obecně složitější. A protesty byly podle vědců většinou menší ve městech, kde byli uživatelé více rozděleni mezi VK a . To totiž mohlo vést ke zhoršenému toku informací a tudíž k „horší logistické koordinaci“. Celkově tedy studie potvrdila význam sociálních sítí při protestech v Rusku s tím, že informační efekt nebyl ani zdaleka tak důležitý jako to, že snižují náklady koordinace.
Vědci na závěr doplňují, že tyto závěry a zkušenosti z Ruska nejde automaticky zobecňovat. Protesty z let 2011 a 2012 byly totiž nečekané a vláda neměla čas se na ně připravit. V opačném případě by například mohla zavést cenzuru. „Snížení nákladů koordinace může mít i svou temnou stránku. Může například vést ke zločinům páchaným z nenávisti a extremismu,“ uzavírají autoři studie.
Zdroj: VoxEU