V projevu proneseném v roce 2017 varoval John Williams, tehdejší prezident Federální rezervní banky v San Francisku, že „po finanční krizi se situace vrací k normálu. Jenže normál může vypadat a chutnat o dost jinak, než na co jste zvyklí.“ Nověji Williams, teď v čele newyorského Fedu, vypíchl odchod silných ročníků do penze, padající míry porodnosti a uvadající růst produktivity jako příčiny klesajícího růstového trendu ve Spojených státech.
Slabý růst pracovních sil a produktivity představuje učebnicové příčiny hospodářských zpomalení. V případě USA ale musíme mít na zřeteli také dobře známé negativní účinky dluhu. William Gale, jeden ze zakladatelů Urban-Brookings Tax Policy Center, ve své nedávné knize Fiscal Therapy (Fiskální terapie) poukazuje na četné studie dokládající, že „vyšší hladiny dluhu snižují hospodářský růst o ekonomicky významná množství“. Závažnost amerického dluhového problému je přitom zřejmá ze stoupající četnosti, s níž Federální rezervní systém USA musí pomocí kvantitativního uvolňování, repo operací a nákupů pokladničních poukázek zasahovat do trhů s vládním dluhem, aby předešel tomu, že by Kongresem schválené obří schodky vyšroubovaly úrokové sazby a ochromily ekonomiku.
Rovněž význačný manažer hedgového fondu Ray Dalio ve své knize Principles for Navigating Big Debt Crises (Zásady pro proplouvání velkými dluhovými krizemi) popisuje, co centrální banky historicky dělaly, když vydávání vládního dluhu přesahuje apetyt trhu. Tvrdí, že Fed je dnes v situaci podobné poměrům na počátku 40. let 20. století, kdy musel financovat vládní schodky potřebné k vítězství ve druhé světové válce. Válečný schodek byl politickým rozhodnutím, stejně jako současná fiskální politika USA. Aby pomohl Americe zvítězit ve válce, musel se Fed vzdát své nezávislosti. Srazil jednodenní sazbu na nulu, u desetiletých dluhopisů federální pokladny nastavil sazbu na 2 % a kupoval veškerý dluh, jejž ministerstvo financí potřebovalo vydat k financování válečného úsilí. Dalio taková opatření označuje jako měnovou politiku 3 neboli MP3.
V květnu 2019 jeden z nás (Dugger) využil Daliova rámce k argumentaci, že Fedu opět hrozí skluz do MP3 a ztráta nezávislosti. Několik měsíců poté Fed reagoval na krizi repo trhu a nedostatku dolarů rozsáhlými repo operacemi a nákupy pokladničních poukázek, aby udržel pod kontrolou úrokové sazby. Společně s pokračujícím slabým růstem a stoupajícími výšemi vládního dluhu tyto kroky potvrdily, že se Fed stal centrální bankou MP3.
Tento „nový normál“ není udržitelný. Právě naopak, je zřetelným varováním, že tvůrci politik USA se musí probudit a jednat s toutéž naléhavostí, již jejich předchůdci prokázali za druhé světové války. Při nezaměstnanosti na 50letém minimu by ekonomika neměla potřebovat masivní objemy fiskální a měnové podpory. Pokračující „nový normál“ pouze zachová začarovaný kruh dluhu podlamujícího růst. Abychom se však z těchto tekutých písků dostali ven, bude nezbytný generační posun v myšlení.
Existenční hrozbou za druhé světové války byl fašistický imperialismus a MP3 byla součástí americké reakce. Dnes USA zacouvaly k MP3 tváří v tvář méně zřetelné, leč neméně existenční hrozbě, konkrétně krátkodobému uvažování a široce rozšířené nevšímavosti vůči krizím napříč generacemi, jako jsou změna klimatu a nadměrný vládní dluh.
Této nevšímavosti vůči blahobytu příštích generací zneužívají lobbisté a jejich klienti, když manipulují volební a vládní mašinérii a vykrádají budoucnost pomocí neospravedlnitelných daňových škrtů, prospěchářských výdajů a regulatorních politik určených k vlastnímu obohacení. Krátkodobé uvažování umožňuje dnešním elitám nadměrně kořistit ze životního prostředí, přehnaně těžit z veřejného sektoru a nedostatečně investovat do mladých lidí. Výsledkem je stoupající nerovnost, sílící povětrnostní extrémy, rozsáhle zadlužená vláda, populace mladých dospělých, jejichž vzdělanostní úroveň patří mezi vyspělými zeměmi k nejnižším, a ekonomika držená při životě obřími schodky a nízkými úrokovými sazbami.
Dalio správně argumentuje, že tváří v tvář existenčním hrozbám „nejhorší věc, již by mohla udělat země, a tedy lídr země, je dostat se do spousty dluhů a prohrát válku, protože nic není ničivější“.
USA by raději měly vyhlásit válku krátkodobému uvažování, vymáháním už zavedených daňových zákonů. Američané obohacující se daňovými úniky v roce 2019 připravili své spoluobčany o víc než 600 miliard dolarů ročně. Umožňování takového rozsahu daňových zlodějin má rozkladný účinek a povzbuzuje podvádění napříč všemi oblastmi. Jak můžeme od někoho žádat, aby dodržoval daňové zákony, či vlastně jakékoli zákony, když daňoví podvodníci mohou beztrestně krást?
Aktivity daňových zločinců bezpochyby přispívají k onomu generace zatěžujícímu „přílišnému dluhu“, před nímž varoval Alexander Hamilton ve svém prvním dopise Kongresu jako ministr financí. Vždyť výběr dlužných částek by snížil aktuální americký schodek ve výši 900 miliard dolarů o dvě třetiny. Zároveň by veřejnosti potvrdil, že USA berou vážně vládu práva a základní spravedlnost, a udal tón ke změně rozpočtových priorit, již USA naléhavě potřebují.
Tato změna by se měla řídit zájmy budoucích generací. Většina lidí by souhlasila, že mladí a dosud nenarození Američané mají právo na obyvatelné životní prostředí, právo nebýt obtěžkáni nadměrným dluhem a právo na vzdělání, které jim umožní stát se produktivními občany. Budou-li se USA soustředit na takové priority, dokážou uniknout bažině MP3 a překonat metlu krátkodobého uvažování ve prospěch současných i budoucích generací.
Autor textu David Ahn je viceprezident pro investice společnosti Dyson Capital Advisors. Robert H. Dugger je řídícím společníkem Hanover Provident Capital LLC.
Copyright: Project Syndicate, 2020.
www.project-syndicate.org