Ekonom David Beckworth poukazuje na to, že americký inflační cíl ve výši 2 % se mohl „tiše“ přesunout ke 3 % (viz včerejší Víkendář). „Zástupci Fedu poukazují na to, že část současné inflace odráží vyšší cla zavedená prezidentem Donaldem Trumpem. Tato cla podle nich představují negativní nabídkový šok a takové šoky by v principu neměly vést k soustavně vyšší inflaci.“ Podle ekonoma se na to ale nedá spoléhat, a hlavně nyní začíná hrát stále větší roli vývoj rozpočtových deficitů a vládních dluhů.
„Většina nabídkových šoků je ze své podstaty přechodná a nemůže vysvětlit přetrvávající vysokou inflaci, jakou USA zažívají od poloviny roku 2023. Teze, podle které negativní nabídkový šok bude mít na ceny pouze dočasný vliv, ale předpokládá, že inflační očekávání zůstanou pevně ukotvena. Zástupci Fedu často poukazují na trh s dluhopisy jako důkaz, že inflační očekávání zůstávají skutečně pevně ukotvena. Ekonomové ale začínají své inflační predikce měnit. Ještě znepokojivější pak je, že domácnosti se zřejmě chovají tak, jako by nová cla zvyšovala inflaci trvaleji.“
Inflace způsobená pandemií podle ekonoma zřejmě zvýšila citlivost ekonomických subjektů na cenové šoky a zmenšila důvěru ve schopnost Fedu inflaci opět ukotvit. A pokud nabídkové šoky a změna psychologie ekonomických subjektů vysvětlují současnou vyšší inflaci, fiskální tlaky zase naznačují, proč by inflace mohla zůstat nad cílem Fedu i v budoucnu. „USA vstupují do období, kdy směr inflace stále více určuje fiskální politika, nikoli monetární. Vládní dluh by v rámci současného nastavení legislativy měl výrazně překročit 120 % hrubého domácího produktu a úrokové náklady by se na začátku 30. let měly blížit 2 bilionům dolarů. A tato fiskální matematika zmenšuje manévrovací prostor Fedu.“
V takovém prostředí je podle ekonoma 3% inflace „vedlejším produktem ekonomiky přizpůsobující se chronickému deficitu veřejných financí a politicky zablokované fiskální konsolidace“. První varovné signály takové fiskální dominance jsou podle Beckwortha již viditelné. Patří sem i Trumpovo otevřené volání po snižování sazeb s odůvodněním, že by „ušetřilo 800 miliard dolarů ročně“. Pokud půjde vývoj dál tímto směrem, Fed může podle ekonoma shledat, že „poslední míle ve snaze o dezinflaci není jen obtížná, ale nedosažitelná.“
Beckworth vše uzavírá následovně: „Jakmile vládní rozpočtové omezení začne být jasným omezením, bude rovnovážnou míru inflace diktovat aritmetika dluhové služby, nikoli cíle centrální banky. Vyšší inflace se stane přímým důsledkem takového stavu. Bude nezbytnou berlí pro předlužený stát. Fed může nyní používat nekompromisní slovník, ale dokud budou dominovat fiskální tlaky, jeho nezávislost zůstane podmíněná. A jeho cíl na 2 % bude jen ambicí. Poslední míle procesu dezinflace může být skutečně ta nejtěžší. Ovšem ne proto, že by Fed byl již dosavadní snahou unavený, ale proto, že cesta se nyní stáčí k fiskální dominanci.“
Zdroj: Macroeconomi Policy Nexus